výběr školy - diskuze

Mě mamka od mala tlačila na gympl. Já nejdřív počítala s gymplem a pak byl plán medicína. Nakonec jsem to v 9 přehodnotila a šla jsem k velké nelibosti matky na zdrávku. Být sestřička se mi moc líbí, ale je to tak náročné a tak blbě placené že to dělat nechci. Ale na střední vzpomínám jen s láskou. Co chci dělat vlastně nevím do teď. Určitě pomáhat lidem a snad se k tomu něják dohrabu.

Tak,čo sa tíka školky tak som sa vyprdla na všecko a začala cestovať.Strašne som chcela na umelckú školu herectva.Nezobrali ma.Tak som cestovala.Nelutujem,lebo teraz by som to už nezvládla.Cestovanie je najlepšia škola života

chodila jsem na 8letý gympl, poslala mě tam mamka. strašně jsem se tam natrápila s matikou a tak podobně, ale aspoň jsem po 9 nemusela dělat příjimačky na střednína výšku jsem se hlásila jen proto, že se to ode mě očekávalo, doma i ve škole...nevěřila jsem, že bych se tam mohla dostat a ani jsem moc nechtěla - tak možná proto se to zadařilo. škola to byla zajímavá, ale v oboru se neuživím, nemám na to hlavu a tak...a sny, co mám ohledně vzdělání a zaměstnání jsou vážně nereálný.

Já jsem ve 14 letech vůbec nevěděla,co bych chtěla dělat,tak jsem šla na gympl.Naši mi do toho naštěstí nemluvili.Po gymplu jsem si udělala VOŠ zaměřenou na cestovní ruch a potom VŠ,obor historie-muzeologie.Dneska je mi 33 let a ještě pořád nemám jasno v tom,co bych chtěla dělatNebo spíš o něčem sním,ale bohužel je to práce,kterou se nedá uživit...

Tak já měla na základce samý, takže se předpokládalo že půjdu na gympl. A ano, velkou zásluhu na tom měli i rodiče. Chtěla jsem být učitelkou, matematiky a biologie. Dokonce jsem z těch předmětů i maturovala. Na vejšku jsem se dostala, ale nakonec jsem tam nešla. Dodnes nevím proč :))) Šla jsem na matfyz studovat matiku s tím že když budu chtít učit tak prostě půjdu učit. Dnes vím že učit ve škole nebudu, ale strašně mě to baví takže si takhle už několik let přivydělávám formou doučování. Takže vlastně sen se mi splnil:)))

já nejdřív chtěla na Stř.knihovnickou do Brna. Čáru přes rozpočet mi udělalo skoro 700 zameškaných hodin skrz blbě zlomenou ruku, už jsme to nedokázala dohnat s učením. Potom mi bylo všechno šumák. Byla jsme smířená s devítkou. No a nakonec k nám na základku dojel dělat nábor řída místní zemědělky, tak jsem zfanfrněla do chovatelky koní. Z toho mně vyléčili u lékaře, prý s brýlemi to nejde. Tak jsem na příbuzný obor hnojárny, na zem.podnikatele. Nicméně z ekon.butnosti jsem skončila na pár let u pásu ve stejné konzervárně jako M.Polová. Před několika lety jsme si z hecu udělala papíry na vysokozdvižný vozík. U stejného podniku. No a nakonec tu vysněnou knihovnici dělám taktéž. V místní pidiknihovně. Jsem spokojená, až na pár much, které s ečasem doufám vychytají....