Já ani nevím, kde začít. Asi u Kuby. Byl včera na zabití. On je poslední dobou často, ale včera to byl extrém. Vůbec neposlechne, když mu řekneme, ať něco nedělá, tak to just udělá znovu. Je drzej, odmlouvá, někdy je až zlej. Haničku pořád provokuje, aby v průšvihu nebyl sám atd. Jako fakt o nervy. Včera začal už od rána, sotva vstal. (Dobrý je, že v klubíku se chová dobře, že tyhle paňároviny zkouší jen na nás). Přesto, že se choval hrozně, tak když jsme večer po hoooodně dlouhé procházce kupovali zmrzlinu, tak dostal taky. Se slovy, že si jí teda vůbec nezaslouží, ale že jsem měkká. Samozřejmě zlobil dál. A všechno jeho zlobení ustalo při večeři, kdy jsme byli svědky něčeho, co už nikdy nechci vidět.Pán u vedlejšího stolu dostal zřejmě epileptický záchvat. Neovladatelně se třásl, ruce i nohy v křeči. Naštěstí tam byla hrozně šikovná a pohotová paní, která okamžitě začala dirigovat, co kdo má dělat - vyndat jazyk, položit na zem, držet ho atd. (Já jsem seděla zády do restaurace, takže jsem pochopila, že se něco děje, až když jsem zaslechla \"musíte mu ten jazyk držet\"). Tak jsem se otočila a teda nebyl to vůbec pěkný pohled. Asi dva metry před pánem stála Hanička a vše sledovala. Šla si zrovna v tu chvíli pro lžíci. Tak jsem pro ní rychle šla, ať se nedívá. Kuba byl úplně špatnej. Ale úplně. Slzy v očích a ptal se, jestli ten pán umírá? A říkal, že chce jít pryč. Vzala jsem je pryč oba. Když jsme odcházeli, tak pán ležel na zemi, už se netřásl a dýchal a jela k němu rychlá, takže počítám, že to dopadlo dobře. Ale byl to teda opravdu nepříjemný zážitek. Překvapily mě reakce dětí. Nevím, jestli je na to Hani ještě malá, ale ta koukala vyloženě se zvědavostí, co se děje. Kubu to odrovnalo.A tak po dni, který celý prozlobil, jsme najednou měli nejhodnější dítě, které jsme rozptylovali tím, že jsme mu dovolili koupit si tričko a náramek. Aby přišel na jiné myšlenky. Nic podobného už nechci zažít. A to to byl cizí pán, kterého jsme viděli poprvé.