Valinka - diskuze

me se cizi nesmeli dotknout do nejakych 5 let...a ziju..ona se take srovna

Elda byl to same a ja pry taky. Udelalo to hodne prvotniho zla mezi nami a tchanstvem a od te doby jsem alergicka na podobne stesky, jakoze je to dite DIVNY. Proste ma takovou povahu a navic co je divnyho na tom, ze se boji mene znamych mist a tvari? To ma i hodne dospelaku. A furt lepsi mit prirozeny strach, nez aby mi pak odesel od skoly s prvnim uchylem, co se na nej usmeje. Jo, byl to opruz, uznavam, ale prezili jsme. Ted je na nem videt ostrazitost, musi se mu dat cas a ne se na nej hned vrhat (komu z nas by se to libilo mimochodem) a je ok. \"Vyjdu hned s kazdym\" ale nebude nikdy, ostatne jako ja :-)

Fíha to se asi ségra může zbláznit. Tohle já neznám až v takové míře. Ondra si velmi rychle zvykl na mé rodiče a s nima byl moc rád. I když a to má do teď, občas hodí hysterickou scénu že jedině maminka ho může oblíknout či odvést do školky, ale většinou to trvá 2 minuty po mém odchodu a pak je klid.

Vio byla v pohode kamkoli jsem ji placla,takze posoudit nemuzu.AKorat na chate se ji v tech 5-6 mesicich vubec ale vubec nelibilo.Neni to treba i o zdedene povaze.Vis jaka byla segra?Ja nevim o me jako mimcu,ale v tech 4,5 letech jsem splhala na kazdyho strejdu a drzela se - rikali mi kliste

Tento problém jsem tu taky řešila, je to rok snad i víc. My s tím bojujeme do teď, Andulka si pořád nemůže zvyknout na mého bráchu, jeho návštěvu pokaždé prořve, nebo i jiné návštěvy, prostě jakoby někdo narušil její domácí teritorium a dává to tímto najevo. Začalo to po 4.měsíci, kdy začala víc vnímat a rozeznávat kdo je kdo, tehdy jsem udělala velkou chybu, že jakmile začala při nějaké návštěvě řvát, hned jsem s ní šla stranou, ona si na to zvykla a pak to začala dělat, jako možnost útěku, a navíc se v ní vybudoval jakýsi strach a stud před cizími lidmi. Něco se časem odbouralo, ale jsou situace, se kterými bojujeme do teď. Co můžu poradit, i přes řev nestranit se lidem, chodit do společnosti, chodit mezi děti, ať už to mateřských center, nebo do kursů. Nám třeba pomáhá, když přijde návštěva a ona spustí ten svůj řev, nevšímat si jí, nemluvit na ní, nechám ji, až se trochu zklidní, dám jí něco na mls, třeba brambůrek, ona začne jíst, a zají ten svůj řev. Držím pěsti, aby to bylo přechodné období a vy si mohli neteřinky užívat.

Adam je uplny opak, od malicka se sapal po cizich lidech,dodnes nema problem zustat s kymkoli a cizi prostredi miluje,je nove a ma v nem co objevovat. Nevim,cim to u tech deti je

To se Vali nelíbí ani babička?

S tim nic. Maruska to mela trosku, ta jen na uplne cizi, Anicka nechce ani nase, ta to ma tvrdsi. Kazda to mela tak od 8mi do 10ti mesicu. Anicka uz se ted otrkava, dneska podala ruku moji kamosce.K nam treba taky chodi hodne navstev, to myslim nema vliv. Anicce cizi lidi nevadi, ale musi byt u me na kline

to taky nevím, co s tím. Já mám teda u Ády odkoukaný, že ona taky řve v cizím a nenechá se vzít do ruky od cizího, pokud se na ni jde \"šokem\". Jí se to prostě musí dávkovat postupně, takže když k nám přijde návštěva, musí ji mít jeden z nás (Jarda nebo já) na rukou, aby se okoukala. Jakmile začne povídat a hrát si s návštěvou, tak už se nechá i chytnout (což bývá tak po půl hodině). Když jsme na návštěvě u někoho, tak to samé - musím ji držet a všechno ukázat, pak ji teprve můžu položit na zem. Ale na těch návštěvách takovej virvál nedělá vyloženě, že by jí vadilo to cizí prostředí, spíš jde zase o ty lidi, kterých se zezačátku bojí.