Pro svůj druhý porod jsem se rozhodovala mezi Frýdkem-Místkem a Novým Jičínem. Nakonec jsem se rozhodla pro porod v Novém Jičíně, protože měli porodnici nově zrekonstruovanou a měli samostatné porodní pokoje (sály) a miminko ošetřují přímo tam a nikam ho neodnášejí. Ve Frýdku jsou porodní kóje průchozí a po prohlídce jsem nabyla dojmu, že mi mimčo na ošetření odnesou do vedlejší kóje. Proto Nový Jičín. O porodu už jsem měla docela konkrétní představu a jako druhorodička (první porod v Neratovicích u Prahy) jsem věděla do čeho jdu. Po příjezdu do porodnice se mě porodní asistenka opravdu neurvale zeptala \"Co chcete? My tam máme maminu a skoro rodíme.\" Možná to byl jen pocit ženské, která má kontrakce co minutu a už už začíná rodit, ale můj první dojem z ní se nezlepšil ani po 20 min, které jsem s ní byla nucena trávit. Když jsem jí řekla, že mi kontrakce začaly před dvěma hodinami, tak jsem se jen dozvěděla, že máme spoustu času a mám se převléknout do pyžama a nachystat papíry. 3x se mě přišla zeptat, jestli už jsem (to by ani tak nevadilo, ale ten tón...). Převlékání šlo dost obtížně, při kontrakcích co minutu :-). Když už jsem to konečně zvládla a ta \"milá\" dáma mě prohlédla, tak byla sama překvapená a hlásila: \"Jde se rodit\". Převzala si ode mě papíry a při pohledu na můj porodní plán se zeptatala: \"Co to jako je?\" a odložila ho kdo ví kam a ani si ho nepřečetla. To už mi bylo jasné, že mi s porodem po psychické stránce moc nepomůže a rády se mít taky nebudeme. :-). Klistýr jsme nestíhaly. Když jsem se hlásila o nějaký oblbovák do žíly, tak se jen uchechtla a cosi zamumlala. Stále po mně chtěla, ať si lehnu a vyžadovala klasickou polohu. Jenže po mém první porodu vím, že klasická poloha je pro mě absolutně nevhodná. Jenže tady si to nenechaly vysvětlit. Aspoň mi zvedly opěrku u porodního lůžka, abych mohla rodit v polosedu. Jenže to jsem ještě netušila, že mi nohy dají do \"držáků\" a jednu nohu mi stihla přikurtovat řemínkem. Já se zmohla jen na: \"To si děláte legraci, to nechci\". Ta milá dáma :-( mi odsekla: \"Dala byste mi nohy k sobě.\" Jak to mohla vědět? Nikdy jsem si nemyslela, že se při porodu budu s asistentkou dohadovat a hádat. Musely mě nastřihnout a bylo to jen proto, že mě neposlouhaly, když jsem říkala, že v téhle pozici už skoro nevím, kdy začíná kontrakce. Stejně tak při šití jsem požadovala lokální umrtvení a to se doktorka ani sestra vůbec neobtěžovaly něco mi dát. Z jejich pohledu jsem byla určitě hysterická rodička, která nespolupracuje. Jedinou mou záchranou bylo to, že porod trval všeho všudy 15min. Kdybych měla s touto porodní asistentkou trávit více času, tak bych se asi sebrala a šla rodit jinam :-). Vše je o lidech a hodnotit kvůli jedné bréce celou porodnici, respektive všechny porodní asistentky je nefér. Ale i kamarádka, která tam rodila před 3-mi lety mi říkala, že jí nohy přikurtovaly také. Že by stejná porodní asistenka? Musela jsem sem svou zkušenost napsat, ať víte, že doba porodů našich mamin, s nohama přivázanýma nahoře bez možnosti volby, není v této porodnici až takovou minulostí. Porodní asistentce jsem tipovala tak 45let a jméno už si bohudík nepamatuji. Druhý den mě potkala na chodbě a na můj pozdrav neřekla ani Bů. Poporodní péče a pokoje, zařízení a personál na šestinedělí pocity z porodu zlepšily.
