Už nikdy... - diskuze

Nerada to dělám,ale chcete-li,aby tento portál byl upřímný,musím přidat svou zkušenost. A bohužel nejsem jediná...Aničku jsem po velkém boji porodila v sobotu 16.5.2009 jako své první dítě. Neřekla bych,že jsem padavka nebo tak něco,už jsem si toho v životě vybojovala dost a nejsem žádná křehká květinka...Kontrakce začaly v pátek kolem 16 hodiny,do Tábora jsme dorazily po 22,kdy byly kontrakce po 5 minutách trvající cca 20 sekund. Tam už to začlo,první cesta vedla na vyšetření,kde mi píchnuli cosi(do dneška mi nikdo nesdělil co),že by se mi někdo představil a vysvětlil co bude následovat...ani omylem. Potom,co mi něco píchli jsem šla na pokoj,kde mi sestřička natočila monitor(jediný milý člověk-bohužel měla jen noční) a poradila co dělat,kdyby kontrakce neustávaly. Neustávaly,trpěla jsem ve sprše,abych nerušila kolegyni na pokoji. Každou hodinu monitor a už od 23.00 jsem začala krvácet,nikdo kromě sestřičky se tím nehodlal zabývat. Kolem 6 ráno(asi se paní doktorka ráčila vyhajat)mě konečně vyšetřila,řekla,že se neotvírám a že s tím musíme pohnout-a to doslova !!!Ocitl se tam i pan primář,kterého si pamatuji z praxe(jsem zdr. sestra),zeptal se,jestli mi odtekla plodová voda a od kdy krvácím,udělal UZV a zjistil,že plodová voda tam skoro není a poslal mě na sál. Dostala jsem infuzi na vyvolání porodu,klystýr a pak jsem viděla sestru až v 11,když přišla dělat monitor...zkrátím to,ve 12 jsem zavolala manželovi,ikdyž mi bylo řečeno,že ho mám zavolat,až mi řeknou a trápili jsme se tam spolu od 15 hodin si toho už moc nepamatuji,manžel říkal,že jsem mezi kontrakcema usínala...měla jsem pocit,že Aničku nikdy neporodím,už jsem prostě nemohla. Sestra byla tak strašně nepříjemná a zlá,pořád mlela něco o tom jak jsou ty prvorodičky strašný a otravný(přitom sem po ní nic nechtěla,neřvala jsem jak v amerických filmech...)pak už jen vím,že mi sdělila(teda své kolegyni),že s touhle postavou se rodit nedá(ano,měla jsem v době porodu 93kg a měřím 180cm,ale rozhodně jsem nebyla žádný tlustý prase)...narozdíl od ní cca 130kg,pak jsem slyšela hysterickou doktorku jak ječí ať jí někdo přinese kleště...pak mi to 130kg monstrum lehlo na břicho a Anička byla venku i bez kleští...byla sobota 16.5.2009 15.55 !!!!!!!!
A bylo naprosté ticho...viděla jsem jen fialovomodré miminko,které vůbec neplakalo...mám pocit,že jsem v tu chvíli manželovi ruku rozdrtila.Pak pomatené běhání sestřiček,doktorky,přiběhnutí primářky z dětského a po neskutečně dlouhé době mi jí ukázali a zeptali se na jméno...zeptala jsem se,co to je a po obdržení odpovědi,že holčička,dostala jméno Anna,vážila 2490g a měřila49cm. Odnesli jí nevím kam,Pája jí pak šel vyfotit,přinesli mi ji až večer,ať jí nakojím-nepovedlo se,zase jí odnesli. Ráno na kojení-nepovedlo se,odnesli,dopoledne na kojení-povedlo se tak mi jí tam konečně nechali. Kolem 18 přišla paní primářka z dětského,že jí musí odvézt do Písku na JIPku,že špatně dýchá...nic víc...a odešla...zhroutila jsem se byla jsem s ní u sester až do odjezdu. Vyfasovala jsem prášky na spaní a dál nevím asi zabraly. Hned v ráno(v pondělí)jsem šla za sestrou,jestli mi dá číslo do Písku...prý si ho mám najít v seznamu !!! Načež jsem se zbalila,nechala si zavolat primáře,podepsala reverz a odjela za Aničkou do Písku...
A tam jsem nestačila zírat...úžasný primář,úžasná lékařka,úžasné setřičky...byla jsem jak v Jiříkově vidění. S Aničkou jsem tam strávily 14 dní,z toho 3 dny na přístrojích a 5 dní v inkubátoru a do dnes jsem jim vděčná... Pak začali vyplývat okolnosti porodu,kdy ve dvou záznamech byly odlišné údaje ohledně-resuscitace,komplikací atd. Dodnes mi nikdo nevysvětlil co se stalo...Strašně lituji,že jsem šla do Tábora,nikdy na porod nezapomenu...bohužel v negativním slova smyslu... Štěpánka