banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

uz je to pres rok ... - diskuze

7 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Vse to zacalo kdyz jsem byla s pritelem v irsku otehotnela jsme pres HA zacatkem brezna 2009 po prvni vynechane menstruaci jsem HA vysadila, teh.testy byly pozitivni 18.kvetna jsem odletela do cr k doktorum, byla jsem objednana na 20 jenze 19 jsem zacala silne krvacet, jela jsem do nemocnice, po vysetreni a testech mi rekli ze to je normalni ze mam jit domu kdyby se krvaceni zhorsilo mam okamzite prijet s vecmi na pobyt, tak se taky stalo na druhy den po obede jsem tam byla, dali mi najist vysetrili me a rekli ze jsem potratila a ze rano jdu na vycisteni delohy.zacinala jsem se s tim smirovat, rano me v sest vzali na vysetreni ,jiny doktor nez me prijimal mi rekl ze vycisteni neni nutne pokud dite chci ze to je predcasne ze se plod muze jeste vzpamatovat a ze me ve dve hodiny pusti domu...pri propusteni mi dali nejake papiry a ze mam jit v pondeli ke gynekologovi...v pondeli jsem tam sla gynekolozka rekla ze je vse ok a ze mam prijit dalsi pondeli, sla jsem tam a rekla mi ze plod je mrtvy, kdyz jsem se ji ptala na vycisteni tak mi rekla ze to neni nutne...rekla jsem si ok tak dobre je to dokrorka... vse bylo az do listopadu ok...az na moji psychiku, porad jsem premyslela co by bylo kdyby se to nestalo, mivala jsem nocni mury,probouzela se zpocena, cele dny jsem probrecela, s nikym jsem nechtela mluvit, koncem listopadu me prepadly silne bolesti moje gynekolozka mi rekla ze je vse ok ze to je prichazejici menstruaci po dvou dnech jsem dostala horecky, skoncila na pohotovosti , kde mi diagnostikovali nejake znecisteni delohy s vytvorenymi cystami byly tam tri nejvetsi mela v prumeru skoro sest centimetru, probehla operace, v nemocnici mi rekli ze to zpusobilo to ze jsem nebyla vycistena po potratu...byla jsem nastvana, prisla jsem tam za pet minut dvanact...mohla jsem mit klidne i trvale nasledky, doktor mi rekl ze se to nestava casto aby po takovem zanedbanem potratu mohl nekdo mit jeste deti ale ze ja patrim mezi ty stasne...i kdyz vlaste nestastne nocni mury mam porad, porad pritele premlouvam k dalsimu miminku, ale ten ma strach o me zdravi.Denne projizdim stranky s detskymi kocarky, oblecenim atd.Kdyz na ulici uvidm kocarek podlomi se mi kolena, kdyz se pred tremi mecici narodil sestrence syn nemohla jsem ho ani pochovat, ani se na nej pomalu podivat, za par mesicu bude prosinec, nasemu diteti by byl rok...porad na to musim myslet, nikdo nema pochopeni, protoze nikdo z mych pratel, znamych a rodiny si tim neprosel. A tak prosim vas... ktere jste to zazily. prosim poradte mi jak se s tim vyporadat...jak jste to zvladly vy?? protoze me to moc nejde...Diky misa
Ahojky Miško,vím,jak se asi cítíš,také se mi to stalo před 2lety.Myslím,že jsem se s tím nevyrovnala ještě doteď.Nejhorčí na tom je,že manžel dítě nechce,ale já si moc přeji miminko.Také si stále říkám,že by tomu našemu drobečkovi ted byli ročky.Myslím,že to chce čas a ta ráda se časem zahojí!!!!Bud silná a snaž se na to moc nemyslet,neb se budeš jen užírat něčím,co bohužel není.Já např.začnu studovat,najdi si také něco co by tě bavilo a co by ti zaměstnalo mozek.Držím ti palečky a myslím,že to musíme překonat a my to překonáme,neb jsem ženy!!!!!
@Joli jsem na tom stejně ,manžel mimi nechce a o to je to těžši,snažím se být silná,ale nějak mi to nejde
ahoj taky to ted prožívám a vím jak ti je,ale já jsem teprve 14dnů po....taky vím , že v květnu budu říkat ,ted by se brouček narodil,ale doufám,že na tom budu psychicky líp ,ted je mi strašně ,pořád bulím , je mi smutno ,nic a nikdo mně nebaví....a neboj alespon třeba já pro tebe pochopení mám!!!!!!!!!!
Já jsem si ničím takovým díky bohu neprošla. Musí to být hrozné. Co třeba zajít za psychologem? Není na tom nic špatného. Už se s tím vyrovnáváš dlouho. myslím, že nikdy člověku ta bolest uplně nezmizí. Ale po roce už by to tak živé být nemělo. myslím že psycholog pomůže. a ROZHODNĚ TO NEZNAMENÁ Ž EJSI BLÁZEN. Jen prostě máš bolavou duši. hodně sil
Vím zaručeně co na to pomáhá, když je psychika v háji - s prominutím...- běž ke kineziologovi ten tě odblokuje. Neboj miminko bude. Jen musíš být trpělivá a věřit tomu trochua neupínat se na to. Kineziolog mi skvěle poradil a začala jsem i jinak uvažovat o svém životě. Musí také chtít tvůj přítel. Já jsem z toho ještě stále trošku smutná, řekla jsem si, že sem chodit nebudu, ale nedalo mi to, ale jsem už na tom dobře a prostě má rada zní vykašli se na chmurné myšlenky a žij.Pěkně tě odbyli to je pravda. Možná by nebylo špatné organismus vyčistit bylinkami a udělat něco pro své tělo. Jinak nevím kolik ti je let, ale mě se nedaří od 24 rok a pak od 31-34 , potom 2x v těhotenství v testu a jednou nechtěná revize. Miminko se špatně vyvíjelo. Obě mé sestry chovají a byla jsem z toho smutná, ale postavila jsem se k tomu čelem jezdím za nimi a mazlím se s mimoušama. Taky už si nejsem jistá, zda-li mimi přijde, ale stále je naděje a doufám, že ano. tak beru vitamíny a snažím se odpočívat. Užívám si každé minuty s mým přítelem...a když je mi smutno nějak se snažím zabavit. Někdy je dobré se i někomu svěřit...jako zde ...tak se drž a jak se říká hlavu vzhůru bude líp...pápá
Ahoj, mě sice potrat doktor nepotvrdil,nebyla jsem tam, ale vím, že jsem o mimi přišla v prosinci 2009. Test byl pozitivní, cítila jsem příznaky, ale za 2dny začalo krvácení a nechala jsem to tak, příroda ví co dělá. Za měsíc jsem otěhotněla znova a tentokrát bylo vše v pořádku..Myslím si, že tobě by nejvíc pomohlo pokusit se o miminko znova.Tentokrát může být všechno v pořádku a vy se budete těšit na krásné a zdravé miminko!Přeju ať to přítel pochopí a brzo se vám zadaří!!!
Já měla zamlklé minulý rok v dubnu. Taky mi trvalo dlouho se s tím vyrovnat, zvlášť, když v tu dobu každý těhotněl, rodil nebo tak. Prý mě to změnilo, ale koho ne. Já to měla lehčí, miminku vlastně ani nezačalo být srdíčko, tak jsem se s tím smířila celkem lehce. Navíc jsem měla podporu přítele, rodiny, máma taky o první dítě přišla, ségra je zdravotní sestra, některé kamarádky to pochopili, některé ne. Ne, že by se mi podlomovaly kolena, když jsem viděla kočárek, ale mrzelo mě to. Hrozně jsem jim záviděla, maminkám s pupíkem. Pořád jsem si říkala, že to není ještě tak hrozné přijít o dítě tak brzy, holky, co přišly o dítě, když už cítily jak kope nebo i déle, to musí být milionkrát horší. Možná jsem teď mrcha, ale užívám si, když na mě ostatní ženský koukají a třeba teď závidí mě, že čekám miminko. Povedlo se nám po necelém roce snažení a léčby. Přeji hodně štěstí a brzo // čárky.

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

17 %
11 hlasů

0 %
0 hlasů

8 %
5 hlasů

58 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 66 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40