úryvek z knihy Jen klid, Maminko! - diskuze

od Claudie Muhlenové, matky 13ti dětí, autorka knih o výchově.Vzpomínám si na jednu mladou maminku, která měla asi desetiměsíční dítě. Vyprávěla, že její dítě leze k polici s knihami a chce je vytahovat.\"dítě se přece musí naučit, že ty knížky brát nesmí, nebo ne? Pokaždé mu dám jednu přes ruku, ale vůbec to nepomáhá\" \"A jak časo tam takhle leze?\" zeptala jsem se.\"No určitě tak čtyřicetkrát až padesátkrát za den a pokaždé dostane přes ruku\"Vysvětlila jsem jí, že takhle to nejde a proradila jí, aby dolní poličku s knihami vyklidila a dala tam věci, se kterými si dítě hrát může. Za půl roku bude její výchovné úsilí třeba úspěšnější.Děti zacházejí s předměty velice různě. Nejprve musíš odhadnout situaci. Některé dítě zabere, když mu dáš knížku pohladit se slovy:\" S tím musíš zacházet velmi opatrně!\" Pozorování potvrzuje, že dítě, které má jinak hodně svobody, akceptuje takové omezení spíše než dítě, který celý den slyší jen \"Ne, ne, ne!\" Při svých posledních dětech jsem v obýváku mohla nechat na stolku dokonce i porcelánové figurky - děti je jen opatrně vzyly do ruky a zase je postavily zpátky.S každým dítětem to ovšem tak snadné není. Radím ti, abys vyzkoušela, nakolik je tvé dítě v tom kterém věku citlivé, a podle toho se pak zařídila. Dítěti v batolecím věku bys měla nechat široké pole působnosti, aby mohlo bez překážek zkoumat a pznávat své okolí.Kvůli maličkostem bych v tomto věku nezačínala žádný dril. To bych šetřila pro opravdu nebezpečné a důležité oblasti. Když například u stolu škubá ubrusem, aby zjistilo, co je tam nahoře k vidění, rychle bych zvedla vázu a nezačínala s žádnou drezůrou:\"Pusť ten ubrus. co jsem ti řekla, necháš to napokoji!\" Ať se podívá, co tam je. Takové jednání není vzpourou, ale čirou zvědavostí, kterou bychom měli podporovat.Každé dítě je jiné. v batolecím věku se osobnostní rozdíly projevují zřetelněji. jeden jako by měl v plínkách raketu druhý z pohodlnosti nezačne ani lézt, ale sbírá síly, aby ve 12ti měsících začal naráz běhat.Tvá malá holčička na poličce předměty opatrně ohmatává a jiný malý návštevník je v ručičce rozmačká a zahodí. Bůh stvořil lidi různé také proto, aby nebyla v rodinném kruhu nuda a mohli jsme se pokaždé znovu těšit na další \"exemplář\".