U doktorů - diskuze

Moc k doktorům nechodím. Sama jsem dítě doktorovo a u nás to byla vždy kovářova kobyla. Všechny možné virozi jsem spíš zvyklá přecházet a když už mi jó něco bylo, tak jsem šla za tátou do nemocnice a on mě vždycky poslal za nějakým svým kolegou - ano, přiznávám trochu protekční ditko - takže neznám objednávání se, čekání v čekárně a vůbec to občas ponižující jednání doktoů s pacientem. Takže teď, co jsem dospělá a samostatná chodím k doktorům hrozně málo. Pravidelně a poctivě jsem chodila jen na gyndu v těhotenství a te´d s dorotkou k dětské dr. já sama se ke svému zdraví chovám trochu macešsky. Te´d jsem ale fakt hodně nachlazená - mám rýmu jako trám a strašlivý kašel, díky kterému jsem hrozně ochraptěla. Normálně bych to asi taky řešila jen nějakou samoléčbou, ale zítra mám večer předtavení - hodinu a čtvrt na jevišti a bojím se, že budu mít problém to umluvit, tak jsem se k dr. vypravila. Jsme čerstvě přestěhovaní, tak jsem k této dr. šla úplně poprvé. Jedna z prvních věcí, co chtěla vědět - jestli mám nějaký titul - Bože, jak ti lékaři si lpí na titulech! Je to fakt úsměvné. Tak jsem ji řekla, mám jsem MgA - což je tak srandovní titul (jsem magistr v oboru umění - to se dává absolventům AMU) Od té chvíle mě začala paní doktorka oslovovat - paní magistro. Bylo to fakt strašně srandovní. A to jsem jí řekla, že jsem herečka, že potřebuju obstřik hlasivek. Ona si však stála za paní magistrou. Na ten obstřik mě poslala za panem doktorem na ORL - to bylo jiný kafe. Doktor - tak šedesátník - evidentně má vše na háku. Docela nevybíravým způsobem i přede mnou komentoval babky v čekárně - celkem sprosté mi to od něj přišlo. mě však od začátku začal oslovovat - ták drahoušku, copak? Kde že to hrajete? A vy máte to Janáčkovo učiliště naprosto marného umění?(myslel JAMU). Řekla jsem ano - odpověděl no jo no, oni sem ti komedianti čas od času takhle příjdou, když jim teče do bot a já jim ty hlasivky dávám do kupy. Vypisoval mi kartu. Jak zjistil moje křestní jméno, začal mě oslovovat Šári - což o to, já to oslovení mám ráda(furt lepší než drahoušku, ale bylo to trochu moc familierní, ne?). Pak když se mi díval do krku mi bez ostychu přejel rukama přes stehna...No, asi má evidentně většinou čekárnu plnou důchodců...Každopádně, měla jsem pocit, že si mou návštěvu rozhodl užít... No potom mi ještě říkal, jak se teď v brně hrajou stejne jenom samý sračky a jít do divadla je za trest. Uff, poděkovala jsem mu za prohlídku a šla domů s pocitem, že si zítřejší obstřiky hlasivek ještě možná rozmyslím...