banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Tresty u dětí - diskuze

11 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Ještě mně to nedá a musím reagovat na příspěvky u: http://www.babyonline.cz/diskuzni-klub/co-na-to-rikate-precetliy-jste-vase-prihody-co-uz-bych-neprezila?url=tresty-u-deti-ted-jsem-byla-divakem-zaji-1111304#r1111304Osobně si myslím, že situace, jakou volit výchovnou odezvu je nutno brát individuálně a podle naturelu dítěte.Píšete, že jste fyzický trest jste pociťovaly jako křivdu a v tu chvíli rodiče nenáviděly. Ukřivděně to budou brát děti vždycky, a to nejen jako děti, ale i jako dospělí, mnozí se i při sebemenší výtce, byť to může být oprávněné, naštvou. Koncept \"chci, aby mě dítě milovalo\" - myšleno za každou cenu - je jedním ze 3 konceptů vedení dítěte, které autor v odkaze zmíněné publikace označuje za příčinu problémů v chování dítěte. Dalšími jsou koncepty \"dítě jako partner\" a \"dítě jako součást mé osoby\".Osobně si myslím, že i tyto vyhrocené situace, kdy je rodič vyprovokován k řešení situace, které i jeho samotného v budoucnu mrzí, do výchovy patří. U dítěte se tak vypěstují signály, velmi užitečné pro život mezi dospělými v dnešní velmi nervózní a uspěchané době.Problém dnešní diskuze v oblasti výchovy dítěte a nemožnost nalezení shody je v podání této diskuze. Snaží se zahanbit rodiče, vyvolat v nich pocity viny a to je dle mého špatně. Bohužel v tomto nelze udělat dvojitě slepá studie, že jedno a to samé dítě bude ve skupině A vychováváno pouze samým vysvětlováním a ve skupině B občas utrží plácnutí na zadek nebo pohlavek. Zvláště by tato studie byla zajímavá u některých velmi inteligentních kriminálníků.A ještě mě napadl jeden postřeh k tomu, že jak se rodič chová k dětem, budou se ony chovat k němu. Můj otec, bohužel již nebožtík, byl velmi svůj v dětství, velmi živé dítě zkoušející trpělivost rodičů. Bylo to v době řemenů, rákosek apod. Myslím, že v jeho dětství byly vytahovány často. Vyrostl z něj velmi šťastný člověk, ač zprvu kašlal na vzdělání, nakonec si vystudoval 2 školy, byl neskutečný pracant, choval ke svým rodičům až s neuvěřitelnou úctu. Takže je to opravdu individuální, jak z hlediska dítěte, tak rodiče, kdy 2, kteří dělají totéž, tak to jako totéž v budoucnu nevyzní.Bylo by krásné, kdyby nám někdo mohl dát mustr na výchovu vlastního dítěte, ale to je nemožné, ten si musíme naštěstí všichni rodiče najít sami.
já jsem kdysi ještě na základce společensky konverzovala v tramvaji s maminkou mé spolužačky, která byla dětská psycholožka (nebo tak něco) a ta mě vyděsila informací, že nejtěžší je u dítěte zvolit správný typ výchovy, který je u každýho dítěte jiný. uf teda. a ještě že se často zjistí až ex post, že něco bylo špatně nebo mohlo být líp...myslím, že to, jak vychováváme, je hodně dáno i naší vlastní povahou. jinak vychovává flegmatik, jinak cholerik, to se nemůže dát výrazně ovlivnit. já nikdy nebudu přísná a autoritativní a nejhorší období ve výchově jsem si zatím prožila, když jsem se nechala okolím přesvědčit, že musím být přísná a rozhodovat o každým prdu svýho dítěte.já jsem ráda, že žiji v době, kdy se na věc dá dívat více pohledy, že nejsou obecně platný pravidla pro všechno, že si můžu najít a zvolit prakticky jakoukoli cestu. je to v mnohým těžší, ale myslím, že mnohem lepší a člověka důstojnější.já mám zase babičku, která byla hodně bitá. tak jako normálně plus k tomu často i cíleně nespravedlivě (že ona dostala jako jako jediná ze tří sester, protože ta starší už byla slečna a ta mladší byla malá). ta si už jako dítě řekla, že svý děti bít nebude. a nebila. strejda je i teď na starý kolena velice komplikovaná osobnost, takže ten párkrát dostal, když udělal extraprůšvih..sousedky ji proto pomlouvaly, pořád ji k tomu mlácení a přísnýmu trestání naváděly..a ona když si to teď porovná, jaký vztah má ona se svýma dětma a jaký mají ony, tak cítí zadostiučinění. ale jasný, že to není jen otázkou bití!
@zuzka83 Přesně, jak píšeš, Zuzko, je to dáno naší povahou a je velmi pravděpodobné, že z ní hodně zdědilo dítě. Takže, když vidím ty záchvěvy činů ze svého dětství, snažím se popřemýšlet, co bylo v dané chvíli nejúčinnější :-).Jinak jsem si teď od příbuzných vyslechla, že by měl Ríša za vše dostat hned na zadek, bez dlouhého vysvětlování :-). Vůbec jsem na to nereagovala a myslela si svoje. Pokud by i za ty tvořivé banality, které prováděl u příbuzných na zahradě, měl dostávat, tak bych již měla obě ruce v sádře. Bohužel, někteří lidé nepochopí, že v určité chvíli to dítě není hajzlík, ale je dáno jeho mnohdy dědičnými povahovými vlastnostmi.
Souhlasím s tím, že výchova musí odpovídat typu dítěte, ale problém je v tom, že rodič musí postupně zjistit, jaké to jeho dítě vlastně je. Nadělá spoustu chyb, které se těžko odstraňují, například když pochopí vzdor batolete-předškoláka jako špatně vychovaného fracka a začne se k němu chovat příliš tvrdě, aby ho zkrotil, přitom má doma zcela normální, spíš naopak jemné a citlivé dítě. Proto je dobré číst o moderních stylech rodičovství, aby rodič vůbec věděl, že existuje i jiná výchova, než jakou poznal on. Nebo ani nemusí číst, ale diskutovat s kamarády, na fórech apod. A sama jsem zjistila, že komandování a naplácání na zadek při neposlušnosti je na nic, dítě se akorát zasekne a pak už to ztratí účinek. Můžeš ho pak plácat pětkrát denně a je to na nic. Když se to vysvětlí, tak to to dítě leckdy pochopí, klidně se s ním dá domluvit, jak a co bude a je klid a není to ústupek ze strany rodičů!Koncept dítě jako partner také nemyslím, že je špatný. Samozřejmě je špatné hodinu diskutovat o tom, zda dítě bude jíst špenát nebo radši zákusek, ale je správné diskutovat o tom, co dítě baví, společně doma uklízet, společně chystat výlet, ne to dítěti zorganizovat, naplánovat a pak ho akorát komandovat, co má bezmyšlenkovitě udělat jako robot. Tak je ten koncept snad myšlen... aspoň já ho tak chápu
@Francouzka Z této diskuze vyplynula velmi zajímavá věc, a to, co si kdo pod \"dítě-partner\" představuje. Pokud je to to, že si dítě vybere ze dvou oblečení, které si vezme, přibalí samo hračky na dovolenou, určitě ano, ale bohužel u rodičů, kteří tento koncept uplatňují, představuje i uvádění dětí do problémů, které náleží pouze dospělým a dětskou duši příliš zatěžují, berou dětem dětství.Právě u některých záležitostí dítě potřebuje pevné rozhodnutí dospělého, které mu přidá na sebejistotě.I ty chyby, které jako rodič udělám a projevím lítost, dítěti se omluvím, do výchovy dle mého patří, pomáhá nám hledat si s dítětem k sobě cestu, vážit si jeden druhého.Nejlepším učitelem pro mě jako rodiče rozhodně není četba či diskutování, ač to dělám a hodně :-), ale čas strávený s dítětem a přemýšlení o něm. A v tomto netrpím žádnými výčitkami. Právě proto je mně proti srsti, aby mně nějaký úředník, který si honí kariéru, nařizoval, jak mám vést své dítě. Nota bene, když on sám se na výchově vlastních dětí podílel minimálně :-).
krásně napsané, souhlasím. a knížku už jsem hledala v knihovně, jen je beznadějně vypůjčená a nejspíš na delší dobu, tak se mrknu v pátek v knihkupectví.
S tím naprosto souhlasímJe to individuální.Neexistuje žádný jednotný návod na výchovu.Co platí na jednoho,nemusí fungovat u druhého.
Diskuzi predtim jsem precist nezvladla,ale naprosto sohlasim se vsim,co tu pises.Nektere z mych kamaradek si preji nikdy na zadek nedat a zachazeji tak s jimymi formami trestu a ja jim to neberu ani neposuzuju.Proste ja si takove striktni limity delat nebudu a nemuzu - jak pises je to o tom jake je dite.Nektere to bud nepotrebuje,nebo by mu takovy trest nijak nepomohl.Od nekterych deti se clovek ale docka jen ocividneho vysmechu a pocitu snad i nadrazenosti nad rodici.Jsem rada,ze me take do toho nikdo moc nekeca ( jen jsem si toho kecani do vychovy uzila u nasich az dost).
Moc hezky jsi to napsala a shrnuladíky
Krasne napsane. Diky
zajimave,zatim nam to vychazi bez telesnych trestu se spoustou lasky a obcas i tolerance...a hlavne chovanim se vetsinou jako k rovnocenemu tvorovi bez ponizovani apod..uvidime kam to dospeje...ale jestli budou jak my,tak aspon vime,ze se o sebe postaraji a to je to nejdulezitejsi,nechci po nich at se prece staraji o me a vazi se kvuli tomu na neco a nekde..mimochodem,meho muze rezali hlava nehlava,...jeste ze nebyl moderni autismus a hyperaktivitaprotoze by mu to prisili v nejtezsi forme....,prd jim to bylo platne,delnika z nej chteli at ma kdo v rodine delat sluhu,ma take 2 vysoke skoly,chova se k pribuznym s uctou..ale tot vse...laska je o necem jinem
díky přesně o tomhle jsem uvažovala nedávno - čím to je, že Eliška nikdy nedostávala tolik na zadek a nemuselo se s ní tak přísně jako s Verunkou? kde děláme chybu? a asi není chyba nikde - prostě jsou úplně jiné a kdybych byla k Verunce víc tolerantní a neposkytla ji tím hranice, které tolik potřebuje, brzo by sama nevěděla co dělat a bylo by všechno horší.. poznávám to když už nemám sílu nebo čas, začne zlobit a zkoušet a špatně se to pak vrací zpátky.. tady tu přísnou výchovu se snažím vyvážit mnohem větší láskou a pozorností, zatím nám to snad jde knížku, kterou doporučuješ, si určitě přečtu!

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

19 %
14 hlasů

0 %
0 hlasů

8 %
6 hlasů

57 %
42 hlasů

16 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 74 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40