Toužily jste být někdy někde zapomenuté? - diskuze

Mě jednou máma zapomněla v družině.Došlo jí to až když jí družinářka volala,že jako kdy si mě vyzvedne,že už je dávno po 5h a že chce jít domů.Byla jsem na ní tenkrát strašně uražená a dodnes jí to vyčítám Jinak bych se klidně nechala zapomenout kdekoliv kde mi je dobře,na dovolený,v restauraci,s kamarádama v hospodě nebo na jakékoliv oslavě.Ty hrady a zámky mě moc nelákají,je tam zima a neútulno.To už spíš bych brala tu Zoo nebo třeba někde na pouti,nebo v aquaparku.

Vidíš,o tom jsem nikdy nepřemýšlelaAle to hračkářství by vůbec nebylo špatné.Dneska bych se možná nechala zapomenout v obchodě s hadry a šperky a to bych se porochnila(akorát že by mě to bavilo tak max.dvě hodiny).Nebo bych se ráda nechala zapomenout v ZOO,v psím útulku a to bych vydržela i týdenAle připomněla jsi mi jednu historku - na gymplu jsme chodívaly s kámoškou do jedné hospody,kam chodili i naši spolužáci a dlouho jsme přemlouvaly další kamarádku,ať jde s náma.Moc se jí do toho nechtělo,tehdy na ty hospody moc nebyla,ale nakonec jsme ji ukecaly a šla.Po nějaké době jsme se s tou kamarádkou dohodly,že měníme místo a šly jsme.Jdeme,jdeme a najednou se zpoza rohu řítí za náma ta druhá kamarádka a kam jako jdeme???Naštvaná jako hrom.My jsme ji tam normálně zapomněly

jooo to ja taky,hrackarstvi a jeste zamek

Myslím, že jsem po tom nikdy netoužila a ani teď nemám touhu být někde zapomenutá :))

Krásná otázka.Ja byla ztracena,zapomenutá,zamčená někde ve svém životě tak 100krát a věřím ,že ještě tak 100x budu.Namátkou-zamčena na záchodě,zamčena v tělocvičně,zamčena v práci v šatně,ztracena na hradě se školou, zamčená v autě,zamčená v Bulharsku na balkoně,kdy si myslela pokojská,že tam nejsem.Ztracena s táborovým oddílem,ztracená na branném výcviku,ztracená s kámoškou,ztracena s klukem-to mě našla policie(ja netušila,že jsem ztracená to mistrová).Kvůli moji fobii jsem se skrývala před setkáni s kozami na hradě a třída mi odjela.Zamčená v kuchyni v hotelu v Šilheřovicích.Nakonec mě vždy náhodou našli,odemkli a vysvobodili.Kolikrát za několik hodin.By se dalo říct,že pro mě už jen jít nakoupit je dobrodružství,není jísté že přijdu.Jo a největší sranda-šla jsem s kočárkem s miminkem Honzou na poštu.Uvízla jsem hned na našem patře ve výtahu.Bušila jsem,celý barák byl na nohou.Zavolali hasiče,ti přijeli 2 auty,akce záchrana- matky s dítětem.Vrátila jsem se potom po hodině domů a tu Martin s Gabkou v pohodě.Ty už jsi tady.A já ani nikam nešla. Jediní z celého domu si nevšimli hasičů.Pro mě dokonce jednou zapomněl přijet i objednaný taxík,takový já jsem smolař.