Jednu dobu to vypadalo, že se tchýně trochu zklidnila, ale už zase řádí: nějak podvědomě si asi plete roli babičky s rolí velbáby rodu. Respektive, plete si roli babičky hlídající s rolí babičky na návštěvě nebo hostítí. Protože obou rolí se jí dostává, ale podle mě se od obou rolí chce něco trochu jiného... Vždycky, když jsme u nich na návštěvě nebo ona u nás, si připadám jak au pair k vlastnímu dítěti a ne jako matka. Tchýně se totiž chová stejně, jako když tam malou necháme na hlídání a jdeme pryč: snaží se všechno řídit, sekýruje i nás, a jak říkám, jsem jí tam dobrá leda tak na dodání oblečení pro malou apod. jako nějaká pomocnice k dětem. Sice se občas zeptá, jestli jí může dát to a to (po několika scénách už se radši zeptá), ale když řeknu, že ne, že teď jedla, nebo že jí chci dát napřed něco jiného, tak se urazí nebo má kolem toho kecy. Má totiž nějaký komplex (jako že mně u ní nechutná a že to pro mě není dost dobré, což je blbost, já prostě málo jím ;-)) a kromě toho se snaží získávat si vnoučata nečistými prostředky, jako sladkosti, televize apod., a bojovat tak u přízeň oproti dalším babičkám... hrůza.Já samozřejmě oceňuju, že když potřebuju pohlídat, je ochotná a že to udělá jak nejlíp umí, ale když tam pak jsem, nelíbí se mi, že se pořád chová, jako kdyby všechno měla automaticky řídit ona. Na úvod mi vytkne, že jdeme pozdě, pak se handrukujeme, jestli je malé v tom oblečení dost teplo apod., když se malá někdy vztekne (má dva roky), tak je to podle tchýně proto, že jí VŠECHNO zakazujeme (no nemusí jíst pětkrát denně sladkosti a strkat si nevhodné předměty do úst, to je fakt...) a na závěr se naštve, že už jdeme pryč, že jsme tam moc nepobyli, přitom jsme tam byli celé odpoledne a malá taky musí někdy do postele, že. A u dětí švagrové, které už jsou větší, to dokonce zajde tak daleko, že je začne vybízet, aby ještě chtěly televizi a Večerníčka a kdesi cosi a sama začne taky zdržovat, ještě si zahrajeme s balonem, ještě to a ono, místo aby pomohla přetažené a někdy rozmrzelé děti včas vypravit!!!