Ahoj holky,vlastně ani nevím,jak bych začala-mám v podstatě dokonalou tchýni-i v mých očích!Ted je manžel načas pryč,tak se o mě stará(aby mi náhodou nic nechybělo).Ona vše vyřídí,udělá,navaří,napeče,uklidí,chodí do práce a mezi tím pohlídá s láskou moji dcerku(která není její bio vnučkou,ale zná ji od malička a bere ji za svou),prakticky se nehádá,protože jí není vlastně pořádně co vytknout a ani ona mě nic nevytkne,protože to ona prostě nedělá.A to je asi ono,co mě tak žere.Manžel mi nikdy nedal záminku k tomu,abych si připadala ve srovnání s maminkou méněcenná-nikdy neřekl něco v tom slova smyslu,že maminka vaří líp,prostě nic takového,ale vedle ní mám tak nějak pocit,že jsem k ničemu.Ona nechce,abych se nějak namáhala(jsem v 28tt),takže všechno dělá za mě!Nemusela by,spoustu věcí zvládnu sama,ale pomaleji(mám už dost velký břicho),jenže ona když vidí,že něco dělám,tak se snaží všechno ostatní udělat za mě-hlavně rychleji,abych už neměla co dělat a mohla(nebo musela?) odpočívat!Sama je ale sedřená,že sotva leze,ale hlavně že má dobrý pocit,že jsem na nic nemusela sáhnout.Snažila jsem se jí to vymluvit,ale je hrozně tvrdohlavá a nedá si říct.Myslím,že byla zvyklá celý život obskakovat svoje děti i manžela jako služka na ukor sebe,ale já si nějak zvyknout nemužu.Když to řeknu manželovi,tak mi říká,at ji nechám,že se stejně nezmění a že to dělá dobrovolně a s láskou,tak o co mi jde?No a to je to,co vlastně nevím-o co mi tedy vlastně jde????????A druhá věc,co mě hrozně štve je její patologický vztah k manželovi.Kolikrát mi připadá,že se mnou soupeří o manželovu pozornost,jako kdybych jí ho chtěla vzít a odtáhnout na druhý konec světa,což je blbost,vždycky bude jeho maminka.Jenže zase-opět elegatně-nikdy by ho nehnala proti mě,ale tím,jak vše zařizuje a všechno zvládá(samozřejmě i místo mě)se automaticky zařazuje mezi SUPERŽENU....takže si zase připadám jak ochechule....Možná si některá řeknete,na co že si to tady stěžuju...jenže to já taky nevím,ale někde vevnitř mě to pěkně užírá,každej den o kousíček.....