tchyně a babička - diskuze

Ahoj holky, mně je z mé tchyně spíše smutno. Manžel má babičku, které je 87let a do ledna byla úplně čupr. Pak prodělala mozkovou příhodu a dost se zhoršila, nemůže už být doma sama, chvílemi je zmatená, ale chvílemi úplně orientovaná. Špatně chodí (to je pro ni myslím nejhorší, byla zvyklá chodit celé hodiny venku, v zimě, v létě), občas nestihne na toaletu.... No od ledna se o ni tcháni starali(nechápu ale, proč si ji nevzali k sobě domů - mají domek, střídají se u babičky v bytě, tchýně přes den, tchán v noci, pořád přenášejí všechny věci, vaření, prádlo...) Jsou prosím oba v důchodu. Pořád říkají, jak je to šílené, neúnosné, strašně a tak. Dávají hodně okatě najevo, že se do důchodu těšili, chtějí si ho užít a babička jim to kazí. Pořád si stěžují, že jim to dělá schválně, třeba že neví, kam má jít, když chtějí, aby šla do kuchyně a tak. Byla teď 3 měsíce v LDN, kde k ní přistupovali jako k ležící pacientce, chodila málo, dostala pleny... Všechno se teda zhoršilo, teď je týden zpátky doma a už zase jsou tcháni najedovaní. Když jsem řekla, že tohle všechno s sebou stáří nese a že můžem být rádi, že to takhle dopadlo až v pokročilém věku (ale slušně, fakt nemám zájem si to s nime rozhádat), tak mi bylo sděleno, že si toto vyprošují a že nemám vydávat nekompromisní příkazy (jaké?- snad že jsme navrhli, jeslti by to nebylo jednodušší nastěhovat babičku k nim?). A to tak prosím jsme s manželem minimálně 3x týdně, zatímco jejich druhý syn tak 1x za měsíc. A to máme 2,5 leté dítě, už pracuju, dojíždím, sloužím noční směny a víkendové služby a taky toho máme dost. Ach jo :-/Mrkvička