Taky se zeptám - diskuze

Asi bych ve volne chvili zrobila ten lek na rakovinuMne neni ani 30, tak pocitam, ze do tech 40ti toho stihnu dost aj s deckama.Asi bychom mohli vic penez a casu investovat do baraku a mnohem vic bychom se rano valeli v posteli.

Já nevím...Mě to, že jsem otěhotněla v 16 pomohlo především to, že jsem měla důvod vypadnout od věčně ožralé matky. Sice ne do pohádky a radosti, ale pořád lepší zlo než být s ní. Kdoví, jak by se věci vyvíjely...

Ja deti hrozne chtela. Asi bych se upila k smrti.

Užívala bych si svobodný život a nemyslela na děti ani na to,kdo mi je uděláCestovala,vzdělávala se,tančila až do rána a souložila až do večera.Druhá otázka mi přijde postavená na hlavu.

nedokážu si to představit. Odjakživa tíhnu k tomu, založit rodinu, takže do 40 bych určitě nečekala. Kariéře bych se určitě nevěnovala, nejsem ten typ. Zájmů mám spoustu, ale neupřednostňuji ji. Na lov chlapů mi stačil půlrok a měla jsem toho až po krk. Takže lovit chlapi dvacet let? Brrr, to fakt ne

Tak já bych dělala to, co jsem dělala do 27let, než se nám narodil náš první milovaný neplánovaný potomek (partner, práce, výlety, cestování, navštěvování kin, divadel, koncertů, festivalů...) No byl to hezký život. A kdybych se nebála, že se zvyšujícím se věkem se možnost početí snižuje. Tak bych takový život vydržela klidně do té čtyřicítky. Děti jsem vždy chtěla a už od dětství mě děsila představa, že bych je třeba neměla. Takže tím, že je mám, se mi splnil jeden z mých snů, ale jak už jsem psala, určitě bych se bez nich do 40ti taky nenudila.

Makala bych jako ďas a kolem 30 let bych začala přemýšlet o dítěti

pracovala bych,jezdili bychom všude možně,užívali si....

pracovali,cestovali,nakupovali,odpocivali,at se nenudime,poridili jsme si psa,co muze do skoro vsech hotelu v evrope...jeste muze civavasetkavali se s prateli ..proste zili poklidne bez stresu

Já bych lovila chlapy,určitě,to mi totiž šlo vždycky dobře:-)

Tak já odpovědět můžu,ale jen do 35let.Celkem jednoduše,užívala jsem si život.Dělala jsem práci co byla zároveň mým koníčkem,vydělávala za poměrnou flákárnu slušný prachy které jsem vrážela do svého koníčka,zažila spoustu skvělých i horších věcí.Byla odpovědná jen sama za sebe,občas žila s chlapem a když si začal činit nějaké nároky a omezoval můj osobní prostor tak jsem ho pustila k vodě.No a vidíš,teď je ze mě docela slušná matka.

jak ti na tohle mám odpovědět, když už ty děti mám...to je těžké !!!Děti jsem vždycky chtěla, takže bych je asi taky za každou cenu měla. Líbilo by se mi i dělat kariéru, ale ona se kariéra v sámošce dělá dost blbě

Jak víš, náš Miška nebyl zrovna plánovaný, narodil se chvilku před mými 26. narozeninami, ale byli jsme šťastní, protože děti v plánu byly a rozhodně jsem chtěla mít jedno do třicítky určitě. Trošku mě mrzelo cestování, ale takové to dobrodružné, né se flákat na hotelu a celý den ležet na pláži. Takže náš společný sen, co máme s Lojzou, a sice jet do Keni na safari bychom asi uskutečnili dřív. Ale to jen tak fantazíruju, na takovou otázku se mi neodpovídá zrovna dobře.

Normálně pracovala dodělala školu a zvelebovala byt a hodně cestovala. Pak jednou až bych uznala za vhodné tak kolem třicítky otěhotněla

Já měla od 18ti uloveno :D Takže pokud bychom dosud to dítě (děti) neměli, tak bychom dělali to, co dřív. Jezdili pod stan, chodili na pivo, pracovali, učili se španělsky, chodili na koncerty, sportovali... Určitě bychom si vyžití našli.

nevím. těžko říct, kam by mě život zavál..

Tak já bych cestovala, ale kdyby mě bylo přes 30 tak už bych uvažovala hodně o tom dítěti.

Asi bych pracovala se dětma, ale tak dlouho bych to se zdravým rozumem nedala.

rozhodně bych se nenudila ale taky bych se nebavila v klidu, že je na rodinu času dost - u mě byly děti už kolem 25 důležité a chtěla jsem je víc než co jiného samozřejmě ne za každou cenu.. možná důležitější bylo potkat skvělého osudového chlapa - prostě tu lásku na celý život a pak si s ním teprve pořídit ty děti kdyby se takový nenašel, věnovala bych se práci a tomu, co mě baví

Mě by ten život asi nebavil, byl by to jen pracovní stereotyp, takhle je aspoň nějaké vzrůšo. Já bych nikdy neměla neměla práci, kdy bych honila kariéru, chlapa mám celý život stejného, takže bysme se časem asi uhryzali nudou a právě tím stereotypem. Jinak kdybych byla někdo jiný, toho chlapa neměla a měla nějaké zajímavé povolání, tak to by byla jiná, těžko říct, jak by to vypadalo.

Tak já ti řeknu,co jsem až do 33 dělala já.Studovala,pařila,jezdila po koncertech (a že jich bylo),malinko cestování a celou tu dobu jsem byla jen s jedním člověkem,o kterém jsem věděla,že je jediný,se kterým kdy chci mít dítě.Samozřejmě jsem i pracovala,ale o kariéře se teda moc mluvit nedá

Úplně normálně jsem žila svůj vlastní život. Měla práci, která mě bavila, zajímala a naplňovala, cestovala, učila se jazyky, bavila se, věnovala se svým zájmům, přátelům, sportovala, budovala vztah s rovnocenným partnerem i domov... hlavně jsem neviděla hlavní cíl v tom někoho \"ulovit\" a splodit s ním děti jen proto, že je to společensky vhodné nebo proto, aby se o mne postaral To je stejné, jako kdybych se tě ptala, proč jsi nikdy nechtěla žít samostatný život a byla vždy na někom závislá

já bych makala jak šroub a vydělávala si na cestování. Jenže tím, že jsem ve 22 letech porodila, tak je to otázka asi trochu nezodpověditelná, protože já přesto, že jsem měla dobrou práci, která mi šla a kterou jsem milovala a vím, že bych tam vydržela třeba 10let nebo víc, tak jsem přece jen daleko víc chtěla to dítě. Sice ne hned na první zasunutí, doufala jsem, že to přijde o něco později, ale přece. Nevydržela bych dalších 20 let jenom pracovat a cestovat :)