Taky jsem rozzuřená - diskuze

a vidím, že dnes nejsem sama. Naše stálá paní poštačka marodí a místo ní je záskok. Od pátku čekám na balíky. Že v pondělí byl jen lístek, že se nachází na poště jsem ještě skousla. Byt můj chlap hlídal doma a já byla odjetá do pryč, čert to vem, na mojeho v tomto moc spoleh není. Ale dnes! Schválně čučím doma, ani Pingu pro Heli jsme nezapínala a stejně před chvílí ve schránce upozornění na vyzvednutí na poště. A nezvonila. Vyhlídnu ze dveří a poštačka naproti našeho mává z auta a startuje. Takže já naštvaná jsem se obrátila do domu, ože Hela ještě nebyla v posteli, aby něco nevyvedla. Během dvou minut jsem ji tam evakuovala a vyběhla nalehko a jala pronásledovat poštácké auto. V ulici o kus dál stálo a poštačka k němu míří. Volám a mávám a nic, nasedne a rozjíždí se. To už jsem řvala jak na lesy a začla sprintovat. Myslíte, že zůstala stát? Ani náhodou. Ještě kus jela, než jí do cesty vyloženě vletěl jeden z místních a důrazně ji upozornil, že ji pronásleduju. Teprve potom milostivě zastavila a začla se omlouvat, prý mě neviděla a nikdo jí u nás na zazvonění neotevřel. To určitě, to její mávnutí z auta jsme zřetelně viděla. Potichu jsem si převzala balíky a teprve potom na ni začla bandurskou, byla jsem rozjetá jak málokdy. Naštěstí se ke mně přidal i onen zachránce a oba jsme ji spucovali jaksepatří. No nezískat ty balíky, tak měla takové tóčo na jejich pobočce, že to ještě nezažili. Stálá paní poštačka zaparkuje uprostřed dědiny a všechno si po svých obejde. A tato čarymůra jedna popojíždí cca po padesáti metrech a hodí akorát do schránky upozornění. Jí věřím, že rozhýbat jejích dobrých stodvacet kilo je problém, ale za roznášku je placená. Já se už musela sama vláčet skoro půlku dědiny s pětikilovýma balíkama Přitom ona parkovala naproti našemu baráku. Tý vogo, tak jsem vytočená.