tak už po třetí - diskuze

Ahoj Holky, tak už zase tady, díky bohu za tyhle diskuze, člověk na to není sám. Včera sem se vzbudila a krev, tak sem si řekla a už je to tady zas. Tak sem se rychle osprchovala a oholila nohy, abych nejela do špitálu neupravená, na řasenku sem se vykašlala pač sem věděla že stejně budu brečet. Když sem se konečně dovolala na gyndu tak mi sestřička řekla že mám jet rovnou na pohotovost na echo, protože nemá volnýho doktora. Nechtěla sem stresovat manžela v práci, tak sem sedla na kolo a odjela do špitálu. Brečet sem začla jak mi měřili tlak a ptali se na předchozí těhotenství, Byla sem tak vystresovaná že sem uvedla svůj poslední potrat v roce 1312 místo 2012, pak sem začla přemýšlet co je vlastně za rok a proč to ze mě vypadlo, ten pán se na mě soucitně podíval a zeptal se chcete si radši lehnout, to sem odmítla, po chvilce si mě vyzvedla mladá doktorka, nejspíš čerstvě po škole, byla hrozně milá a snažila se mě přesvědčit že to ještě nemusí být konec, ale já sem věděla že je to potrat pač už sem měla křeče. SONO bylo utrpení, trvalo asi 20 minut a nemohli nic najít, hrozně mě bolel děložní čípek a trochu to štípalo. pak mi vzali krev a musela sem čekat na výsledky, zůstala sem na lačno pač sem doufala že mě ještě ten den vezmou na kyretáž, mezitím sem zavolala do práce a manželovi, na výsledky sem čekala přes 3 hodiny a nic se nedělo, tak se manžel šel zeptat a za chvilku došla doktorka. Ta nám oznámila že HCG je nízko a že se jedná o potrat a ať si zajdu v pátek k praktickému doktorovi na kontrolu krve. Kyretáž prý není nutná. tak sedím doma a doufám že všechno odejde samo a nedostanu nějakou komplikaci. Včera sem si pobrečela, ale nechcu se litovat a sedět na zadku věčně. Byli sme v únoru na klinice na kompletním vyšetření včetně genetiky infekcí hormonů krvácivosti, no nic nám nenašli, mě akorát zvýšený prolaktin, což může způsobit problém s početím, ten mi ale nemáme. Strašně obdivuju páry co si tímhle prošli víckrát, slyšela sem o osmi i více potratech a to mě jako fakt děsí a vím že tohle já určitě nezvládnu. Začínám uvažovat o adopci. Taky sem hrozně ráda že žijeme s manželem v zaharaničí, protože nemáme žádnou oporu v rodině, všichni nám jen stěžují život otázkama kdy už bude to dítě a přitom to všichni vědí. Moje tchýně mi po prvním potratu řekla: Od vás se vnoučete asi nedočkám, že? a moje máma: Nežereš nebo co? Mám hrozný stresy tady s těch rodinných návštěv a sem šťastná že letos už nejspíš další dovolenou nedostanu a nebudu tam must jet. Díky že jste si přečetli můj příběh. Přeju všem štěstí při dalším těhu!!!