Tak to je krásné a moc mi to připomíná jednoho malého klučin... - diskuze

Tak to je krásné a moc mi to připomíná jednoho malého klučinu, u jehož babičky a maminky jsem v Praze bydlela. Ten kluk na mě jednou vytáhl teorii velkého třesku. Tak jsem na něj jen tak s úsměvem koukala jako ve stylu to víš, že jo, určitě to bude tak, jak říkáš. Jemu došlo, že mu moc nevěřím (bylo mu tenkrát taky asi tak pět). A tak šel, donesl encyklopedii, kterou mu den před tím maminka půjčila v knihovně a začal mi číst. Jo, byl to pro mě opravdu šok. Pak začaly naše debaty opravdu na úrovni. Uměl číst, psát tiskacím a hlavně, hlavu neuvěřitelně napěchovanou vědomostma. Musím zjistit, kde je teď a jak mu to dál jde, ale on byl adept na to, udělat vysokou školu ještě v dětském věku.

A jak se zdá, není jediný. To mám moc velkou radost, přeju a možná i maličko závidím :o). Jen aby se ve škole nenudil (teda to se aspoň říkalo, když jsem byla já malá a rodiče nechtěli, aby mě bráchové učili písmenka).