tak taky pár slov o moji tchýni - diskuze

s manželem jsme se poznali v americe a když jsme se rozhodli se vrátit, tak jsme si chtěli koupit (a taky koupili) nějaký starší domek a postupně ho opravit. S tím ona nesouhlasila, chtěla ať se nastěhujeme do jejího bytu 2+1 a ona půjde do domova důchodců. Jenže my jsme tam bydlet nechtěli,chtěli jsme dítě a v bytě 2+1 je s dětmi trochu těsno.Dodneška nám předvídá,že nám to spadne na hlavu,že se tady manžel udře apod.Ona je totiž člověk,který všechno ví a každému musí radit a když není po jejím, tak je zle.Manžel s ní má celý život problémy,už párkrát se s ní třeba tři roky nestýkal(a není jediný z rodiny).Zkrátím to, našla si sousedku, která jí slíbila,že se o ni do její smrti bude starat a prodala jí(nebo spíš jejímu synovi)byt který má hodnotu přes milion za 150 000,-. Ta ženský se na ni nakonec vykašlala a byt prodali třetí osobě(naštěstí tam tchýně může dožít).Do dneška tchýně neuznala, že udělala chybu a svádí to na nás, že to udělala kvůli nám,protože jsme tam nechtěli být a nechtěli jsme se o ni starat.Teď si zase vzpoměla,že před 20-ti lety půjčila manželovi a jeho bývalé nějaké peníze na chatu. Chata se prodala,peníze jí nikdo nedal a teď chce kvůli tomu hnát manžela k soudu.Dokonce manželovi poslala dopis, ve kterém mu spočítala, co všechno mu za život koupila a všechno mu vyčítá. Od doby kdy jsme se vrátili jsme od ní nedostali ani korunu, ani když se narodil malý,tak se nezeptala,jestli něco pro něho nepotřebujeme...jenom mi nabízí haldu věcí, které dotáhla někde se sekáče a nedají se nosit ani na zahradu. Takže to dopadlo tak, že s ní nemluvíme ani se s ní nestýkáme. A s tím soudem teprve uvidíme. Někdy si říkám, že by blyo lepší,kdyby už umřela (je jí 83) a měla by klid celá rodina....Ani nevíte jak moc závidím těm,které mají docela normální tchýni se kterou si můžou popovídat,která pohlídá dítě....