Tak se taky vypíšu, třeba mi to pomůže.Po čtyřech letech mi... - diskuze

Tak se taky vypíšu, třeba mi to pomůže.Po čtyřech letech mi začala dělat HA problémy, a tak jsem 3.8. vzala poslední pilulku. 29.8. jsem byla objednaná na gyndu na pravidelnou roční prohlídku a UTZ ukázal malého bobiška. Na další kontrolu mě doktor objednal na 8.9., to by byl 4+4tt. Ale do té doby stále negativní testy. A na dalším UTZ nic. Prostě nic. Podle doktora se vstřebal, prý se to někdy stává. Mikropotrat v 5tt.Cestou domů jsem brečela, bylo mi úplně jedno, že mě všichni vidí. Za těch jedenáct dní jsem si zvykla na těhotenské příznaky, vítala je, užívala si je. Těšila jsem se. A najednou... Nic.Doma jsem pak ještě pět hodin brečela, než přišel můj muž a rozveselil mě. Pojmenoval bobka "Chrchlík", podle jednoho kotěte.Pak jsem asi měsíc nějak nechtěla chodit mezi lidi, připadalo mi, že se všichni chovají strašně dětinsky, nevyspěle. Mí přátelé jsou přitom starší než já. Cítila jsem prázdnotu, strach, chlad. Napadaly mě myšlenka, že jako žena jsem k ničemu. Že i jako člověk jsem k ničemu.Po nějaké době jsem se s tím vyrovnala. Teda aspoň jsem si to myslela.Dnes mám 35. den cyklu. Předevčírem mě bolel podbřišek, jako bych to měla dostat, ale zatím nic. Žádné jiné příznaky nemám. A já už týden zase hledám informace o těhotenství. Modlím se a prosím všechny bohy, aby menses nedorazila a test ukázal dvě čárky (zatím jsem ještě neměla možnost zaběhnout do lékárny). Sleduju fotky kamarádek, které mají miminka a nebo jsou v očekávání. Před pěti dny jsem upadla do úzkostného záchvatu. Mám pocit, jako bych se topila. I přes pokusy o racionální úvahy a i přes to, že s mužem jsme se domluvili, že se znovu pokusíme až za půl roku, prostě šílím po tom mít dítě.Mé okolí to nechápe. Rodiče o vnoučeti nechtějí ani slyšet. Přátelé si klepou na čelo a zastávají názor, že si dítětem zničím život (nesouhlasím), že si zničím kariéru (nesouhlasím, vždyť teď ani žádnou nemám), že si mám užívat života (copak není více způsobů užívání si života? Chlast a nezodpovědnost mě ani v mých 21 letech nijak netankuje), že jsem moc mladá (podle mého těla mám věk na těhotenství právě tak akorát)... Mí přátelé chtějí dítě až ve třiceti nejdříve a nedokážou nebo nechtějí pochopit, co cítím. Jak je ta touha silná. Jak moc mě ovlivňuje.Už si nedokážu sama pomoct... Pořád se mi do hlavy vrací myšlenka, že bych dnes byla v 20tt...