Tak mě dneska napadlo - diskuze

amen

Ne já si říkám, že bude ještě hůřNe ne já život beru s úsměvem a ví se o mě, že málo věcí mě rozhází.Součastnost beru za svoji dobrou kámošku.Všechno zlé je k něčemu dobré a to co jde proti mě beru jako výzvu.Jsem šťastná a tak chci aby to zůstalo takže se musím snažit aby okolí prožívalo štěstí semnou. Naštěstí se daří.

Přemýšlím nad tím...a já jsem asi ten člověk co říká - už aby byly děti aspoň o 2 roky starší. Ale přitom já jsem teď strašně moc šťastná. Kdyby se mě někdo zeptal, tak odpovím že šťastnější jsem rozhodně nikdy nebyla. Jenže to je dáno povahou - já jsem snílek. Toužím po tom mít dům se zahradou a mega velkým bazénem a dětským hřištěm a tenisovým kurtem. A není to o tom že bez toho nebudu šťastná. Ale je to nějaký cíl za kterým chci jít. Stejně tak chci abych mohla s dětma kamkoliv a neřešila jejich poponášení, kojení a prdění do plínky. Mám teď srovnání - o kolik je jednodušší život bez plínek. A tak si prostě říkám, co bude za pár let. A těším se na to. Ale neznamená to že nejsem šťastná teď.

Mě se to teď tak nějak vcelku líbí, jen jedna věc by se mohla změnit.

To sis krásně zafilozofovala.Přesně tak, pořád je něco, a právě to je na tom životě to krásné.Vaše nevyléčitelná, doufám, optimistka!

Já si představovala jaké to bude až,... Ale když ten život žiju tak jsem ráda že to je tak jak je a jsem spokojená. Vždycky může být kdyby, až a podobně, ale taky nemusí.

mě v práci říkají, že jsem takový smíšek, že tam pořád zvoní můj smích...tak to možná mluví za vše. Myslím si, že jsem vyrovnaný člověk se všemi smutky které mám s tím nějak umím žít, dalo by se říct- přizpůsobím se. Nespěchám, a dobře vím, že jsem vlastně šťastná, že mám zdravou rodinu a máme práci, domov a peníze. Jediné co si musím vytknout je, že se stále na něco těším a tím ženu čas před sebou a on hrozně letí.

Jezis, to mas pravdu! Nekdy do toho taky spadnu (napr. ted, kdyz uz spoustu noci nespim a jsem opravdu hooodne unavena, tak si preju, aby uz byl Pepe vetsi a spal celou noc, ale velmi rycle se otrepu a reknu si, ze si ho musim uzit ted, kdyz je miminko).

to jsi moc hezky napsala, to je pravda. Učím se to připouštět si to.

Tohle je podstata Buddhismu. Že člověk stále po něčem novém touží a nikdy není štastný v současnosti a vlastně až vymaněním z toho nekonečného kola toužení a lpění se staneme štastnými....

Tak ja nerikam, ze nejsem stastna. Muj zivot je fajn, ale doufam, ze bude jeste lepsi, az decka vyrostou :)

mas uplnou pravdu, ja uz takhle ziju a neskutecne si to uzivam. ted uz bych Klaru napsala uplne jinak

Četla jsem nedávno v jednom rozhovoru hezkou myšlenku, že právě teď žijeme svoje vzpomínky. A souhlasím s tím. Jestli chci mít později na co hezkého vzpomínat, musím se snažit prožívat šťastně současnost. Mám sny a plány, ale těším se z dneška. A co se týká dětí? Mám prvního syna dospělého, hrozně rychle to uteklo a o to víc si teď užívám druhého malého, protože ty první roky před školou jsou nejkrásnější a už se nevrátí. Tak ať i na ně mám hezké vzpomínky.

já si občas říkám, že jednou, až Jarda bude vydělávat statisíce, tak se budeme mít dobře. Ale myslím to ze srandy, páč vím, že prachy ještě štěstí nikomu nepřinesly a já jsem popravdě šťastná a spokojená i bez peněz. Sice si nemůžeme vyhazovat z kopejtka a koupit si z fleku barák, ale o to víc se těšíme, až si na to jednou třeba našetříme Já jsem spokojená fakt teď, nemám deprese, mám hodný dítě, co spí samo v postýlce skoro od porodnice, co nikdy nechtělo v noci 6x jíst, co si vždycky samo dokázalo hrát, který se pořád směje a je nenáročné na údržbu. Spíš se budoucnosti děsím, protože nechci jít do práce na 8 hodin denně, s cestou 9-10hodin, nechci řešit úkoly, poznámky, výlety, přijímačky na střední, přijímačky na vysokou. Takhle mi to fakt naprosto vyhovuje.

Popsala jsi moje životní motto. Snažím se tím řídit, co to jde. Přiznávám, že jsou chvíle, kdy to nejde. Mě ale dělá radost každá blbost!!!

já to říkam pořád naprostý souhlas!!!! žít se musí TEĎ HNED

já jsem naprosto spokojená i když mě některý věci štvou..a vždycky to tak bylo,je a bude..v 16 jsem byla šťastná,že mi je 16 a chodím na koncerty a bavím se s přáteli..teď jsem šťastná,že mám dítě,že mám přítele a že občas jdu s přáteli pařit a teď jsem nejšťastnější ,že mě moje dítě jde \"týrat\"

přesně

myslím si, že už to je taková česká nátura, furt si stěžovat, nebo se něčím trápit......ono vždycky se něco najde s čím nejsme úplně spokojeni

stejného názoru je Květoš, on to taky říká, pořád človvěk čeká a těší se na něco, a že bude líp, než aby si užívál to TEĎ.

Naprosto souhlasím! A ještě mě vždycky vytáčí, jak všichni nadávají, jaká je teď doba. Jako, já si myslím, že hůř bylo vždycky v minulosti. Nejsme ve válce, máme jídlo i léky pro děti, máme kde bydlet. Takže hláška DNEŠNÍ DOBA JE ZLÁ apod. mě neskutečně štve, fakt.

joj,zit je velmi nezdrave,kdo zije ten zemre... tudiz neni nad to byt stastna denne z niceho a pro neco...k cemu by mi pak zivot byl

Ne, tohle šlo vždy mimo mne. Já už se narodila jako pragmatik žijící přítomností. Beru život jaký je, se vším co k tomu patří. V každé etapě jsou plusy i mínusy. Neřeším, co bude AŽ, protože život nikdy nejde podle plánu a já nemůžu vědět, co mě čeká další den.

O mně vždycky kamarád říkal, že bych našla kousek optimismu a štěstí v každém ho..Jenže to je život, a čekat že bude dokonalý a bez chyb a že jím projdu bez nehod, k čemu by to bylo. Jsem ráda za každý nový den, za každou radost, která mě potká a nestěžuju si, i když mě kolikrát spousta věcí štve. Můj život bude vždycky takový jaký si ho udělám, ale hodlám si ho vychutnat se vším všudy.

Mám to jako Honafa. Každý den je pěkný, i přes všechny potíže

Takto jsem uvažovala zhruba do 30 a pak jsem se začala radovat z přítomností-dost mě to osvobodilo.Jen občas si řeknu-jsem byla blbá,když jsem neměla děti,jsem si to mohla víc užít.Kdyby tak člověk věděl co ho čeká...

Asi tak nějak. V práci jsem jednou řekla, že ač se to tak navenek zdá, nelítám na růžovém obláčku a žiju život, ne pohádku. Tak nějak jsem si už v té svojí hlavě nastavila, že je potřeba se spokojit s tím, co mám a ne s tím co třeba nikdy nemusím mít.

Ano, tohle dela spousta lidi a me to STRASNE SERE.Misto toho, aby byli radi, ze ted maji miloucke male deti, tak se tesi, az deti vyrostou. Misto toho, aby byli radi, ze maji praci, tak se tesi do duchodu. Misto toho, aby byli radi, ze studujou a maji more volneho casu, tak chcou delat a mit more penez. Ale aspon se na neco tesi.Pak je druha skupina, ktera zkuhra, ze BYLO LIP a to je JESTE HORSI. Ze ted maji male deti, a jak bylo na studiich dobre volne. Ze ted uz maji velke deti, a jak bylo dobre, kdyz byly deti male.UCH UCH UCH.