Tak jsem se zase jednou pobavila - diskuze

Některé si možná pamatujete na to, když jsem tu kňučela, že na nás všichni kašlou a že na mě nikdo nemá čas a že nemáme auto, tak ani já nikam nemůžu. Všichni kolem nás věděli, že jsme bez auta a tak všechno zvládáme busem a občas se i stihneme u někoho stavit. Teď už je i auto, ale na každodenní výlety není, protože benzín je drahý a každoměsíční návštěvy na Mrázovce u logopedky jsou docela drahé. Taky jsem o pár \"kamarádek\" přišla a k některým zase přišla. Na jednu stranu jsem i ráda, protože se zase díky tomu jednou ukázalo, kdo je a není opravdový přítel. Ale k věci. Byli jsme s manželem na nákupu v Tescu a potkali jsme tam jednu známou, která má skoro stejně starého chlapečka. Bavili jsme se a bavili a ona mi najednou říká: \" Tebe vůbec není v Rumburku vidět, děje se něco?\" Tak jsem jí říkala celou tu anabázi. A ona, že to ví, ale že netušila, že jsme byli bez auta a že všichni kolem říkají, že co víme, že Tomášek neslyší, tak že jsme se úpně odtrhli od reálného světa a jsme zavřeni doma a nikam nechodíme, s nikým nekomunikujeme. Tak jsem se začala tak strašně smát, že jsem nemohla popadout dech. Fakt mě to pobavilo. Taky my se straníme. Ale, že všichni kolem nás chodí, jako bychom měli prašivinu a bojí se k nám jezdit, protože mají strach z neznámého. Každopádně Eliška ( ta známá )mě zvala, jestli nechci s Tomáškem přijet na návštěvu, nebo pokud se mi to nehodí, že by přijela ona s Honzíkem. Celkem mě dostala, protože mi nepřišlo, že bychom mohly k sobě mít blízko. A jen takový malý dodatek. Ten její Honzík má jednu část mozku aktivnější než druhou, takže spí přes den 2 hodiny a v noci 2 hodiny. Brrrr, neumím si to představit. Vypadá chudák, jak chodící mrtvolka, jak je unavená. A nejhorší na tom je, že musí počkat, až se to srovná samo, nedá se s tím nic jiného dělat.