banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Tak já nevím, už tomu nerozumím. - diskuze

17 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Před nějakou dobou jsem se začala častěji vídat s jednou maminkou, která má o čtyři měsíce mladšího synka Honzíka. Přišlo mi, že si celkem rozumíme a že nás ráda vidí, ale poslední dobou je to nějaké divné. Nechtěla, abychom jezdili na návštěvu, protože je Honzík nemocný. Mluvila jsem s ní o tom po telefonu a zřetelně jsem slyšela jinou maminku a další mrně. Nechápu, že jiná máma přijede na návštěvu s prckem, když je mrně domácích nemocné. Ale budiž, každý jsme jiný. Moje nejlepší kamarádka na mě kašle. Od samého začátku měla silné řeči, že mi pomůže s malým, bude jezdit vozit, bude za mnou jezdit, aby mi nebylo smutno. Od narození malého tu byla asi dvakrát. Letos mi dokonce zazdila narozeniny, neposlala sms, e-mail, cokoliv. Ozvala se po týdnu s klasickou výmluvou, že nestíhá. Proboha, já mám dítě, domácnost a vlastně i práci, protože Bublinova rehabilitace a všechno kolem něj je neustále telefonování, papírování, vyřizování atd. A čas si vždycky najdu, abych se za ní stavila v práci, doma, popřála jí. Kamarádka Peťka má teď osobní i finanční problémy, ale řeší si to sama. Neviděly jsme se už přes půl roku, ale ozve se, zavolá, napíše. Argumentuje tím, že by nebyla dobrá společnost a tím, že mám svých starostí dost a nechce mě otravovat svými. Moje mamka se tu staví jednou týdně a hodně si telefonujeme, Láďa se snaží a každý víkend naplánuje tak, že jsme u někoho, abych se dostala mezi lidi. Ale na těch návštěvách to není tak růžové, protože jsem nevypovídaná, tak melu melu melu a najednou koukám, že všichni sedí a prostě se nedostanou ke slovu a je jim trapné mě přerušovat. Strašně moc bych chtěla mít kamarádku, které bych zavolala a mohla si s ní dát kafíčko, skleničku vína, posedět, popovídat, probrat plíny, kakání, šminky, nové filmy, pomluvit chlapa, postěžovat si na to, co mě trápí. Já vím, že jsem problematická povaha, ale to se fakt nenajde někdo, kdo by se mnou kamarádil bez výhrad a toho, že to budu já, kdo bude uměle udržovat kontakt a pak zjistit, že to vlastně chcíplo na nudu? Omlouvám se holky, ale muselo to ven.
Přečetla jsem si tvůj příspěvek a říkám si, jestli jsem to náhodou nepsala já :o)) Mám úplně stejný problém. Kamarádky, které nemají mimčo, se stáhly do ulity (nevidím, neslyším), co mimčo mají, pro ně nejsem dost zajímavá (jelikož mám nejhodnější dítě, mám vždy uklizené, navařené, a ke všemu milujícího manžela). Jenže to že to u nás takto je, je tím, že jsem zavřená doma. V zimě jsme zasypaní sněhem, do toho nemám vlastní auto, takže se do jara nikam nedostanu. A mrzí mě na tom všem to, že pokud se neozvu já, nebo pokud na návštěvu nedojedu já, kamarádky se samy neozvou ani nedojedou. Ale i tak jsem nad věcí……
Ahoj Kačko, možná je to i tou dlouhou zimou, nedostatkem sluníčka, ale mně hlavou v posledních dnech bloudí podobné myšlenky jako Tobě. Hodně myslím na kamarádky a kamarády, se kterými jsme byli v těsném kontaktu a zjišťuji, jak moc se okruh těch nejbližších přátel zúžil... Zvláštní je, že moje jediná blízká kamarádka, kolegyně z práce, která nezapomněla a která se mi často ozývá a pravidelně za námi jezdí, je svobodná a bezdětná (nedaří se jí najít toho pravého muže a tátu pro své děti, které by si moc přála). Vždycky, když nad tím, jak těch blízkých ubývá, přemýšlím, dojdu k tomu, že s tím nic nenaděláme. Přátelství (to opravdové)je v tom stejné jako Láska - musí je cítit obě strany a nevyprosíme si je... Musím Tě ale ujistit, že jsi skvělá holka s otevřeným srdcem, určitě prima kamarádka a báječná máma. Každé Tvé psaníčko, které mám možnost na BOLu číst, je plné pozitivního náboje a upřímnosti. Je nás určitě spousta, které bychom Tě rády poznaly osobně a hledaly každou příležitost, jak se setkat a popovídat o veselých i těch smutnějších věcech, které nám život přináší... Tak nebuď smutná
ahojky vim presne jak se citis ja to mam stejne me suprove,uzasne kamaradky-jsou 2 a jsou strasne moooc daleko jedna v praze a druha v karlovych varech volame si tak jednou za mesic a napisem si jen kdyz na sebe narazime na fcb a to neni casto taky tady nemam skym si dat kaficko,pokecat .....a moc mi to chybi jsou tady dve holky co maj taky mimi ale to jsou spis zname nez kamaradky a moc se nevidime.tak se pristehuj bliz k nam a muzem pit kaficko spolu ....jeee ja chci taky kamaradku ktera by byla nekde pobliz!!!
Ono je to těžký. Takový kamarádství nevznikne jen tak. A pokud to ta kamarádka cítí jinak, tak s tím těžko něco uděláš, i když chápu, že to mrzí.Já tě jako problematickou nevidím, řekla bych, že jsi hrozně obětavá a hodná. Hlavu vzhůru.
Mě přijde, že poslední dobou se lidé ani moc nezajímají, jedou si tak nějak to svoje..nestíhám, nemám čas...atd....já žiju ve Střední Americe a ze začátku mi bylo líto, že kamarádky zůstaly v Česku a jsou daleko, s časovým posunem je těžší je dohnat a řešit nejaké běžné věci...ale nakonec jsem na tom líp než bych byla v Česku...pravidelně si píšeme a voláme a nakonec když jsem v Česku, tak se vídáme často, aby jsme se užily...nakonec je vídám \"častěji\" než se stýkají s lidma v Česku. Je škoda, že ta doba je tak uspěchaná a je jedno jestli děti máš, nebo ne. Moje kámošky děti mají i nemají a vždy přeci můžeme pokecat normálně o všem??? I tady za oceánem jsem našla fajn lidi, ale nejvíc jsem ráda, že můj parner je můj nej kámoš. Přeji Ti, aby jsi našla nejaké fajn kámošky, aby jsi se mohla odreagovat...hlavně, že jsi našla BOL a holky tady ...
Já myslím že si tím občas projde každá a od toho tu jsme pro tebe Víš, já bych za takovouhle kamarádku jak píšeš, se kterou dáme kafe a děti si můžou spolu hrát, můžeme pokecat a probrat problémy a občas prostě jen tak sedět a smát se dala kdovíco. Bohužel jsem se odstěhovala do Prahy za školou a prací a nechala všechny příbuzné v Lípě. Tady zase sice kamarádky mám, ale bezdětné nebo daleko. Ono se sice řekne praha, ale to je taky daleko Takže až budete na tom boláckém sídlišti, dejte vědět!!
hmmm, jsem na tom stejně. mám pocit naprosté sociální izolace. přeci jen mimino není ten pravý partner na některý druh komunikace taky bych potřebovala nějakou kámošku s přibližně stejně starým dítětem, nebo aspoň s dítětem bezdětní kamarádi samozřejmě nemůžou chápat problémy, které řeším. to ani nečekám. ale občasný telefonát nebo mail, jak se mám, by potešil
taky nemam zadnou kamaradku,ktera by mi pomohla a s kterou bych pokecala.v realu myslim.mam jenom nejlepsi kamarakdu terulinka,co jsme si nasla tady na bolu.ale bydlime strasne daleko od sebe.denne si pisem maily a resime vse..fakt vse.navic ma dite stejne stare jako je alex (o den starsi) a vsim si prochazime spolu.kazdy den si povzdechnem-chjo,proc nebydlime bliz.ze by si deti hraly spolu,pomahaly jsme si atd.obe nase tchyne stoji za ho*no,nikdo nam s nicim nepomuze atd.je mi z toho smutno.jsem moc vdecna za bol.kolikrat sem ani nechci psat svoje trapeni atd,si rikam,boze koho zajimas..nejak to proste vzdycky preklepnu to blbe obdobi a jedu zase dal...
To je skoda. Me taky prijdes jako fajn holka.
jo,ja te chapu..nevidim zive duse a mluvit nemam s kum krome manzela...a pokud se dostanu aspon k nejake bolce tak nepokecam moc,kvuli goblinum...ale musime to vydrzet...kdybys bydlela bliz,tak za vama klidne jezdime
Taky jsem měla hodně let tyhle pocity.Přesně to samé jak ty.Pak jsem najednou měla 3 děti a fakt jsem neměla na kamarádky čas.A jednoho dne jsem to byla já,kdo se díval do země,když někoho potkal,nebo jsem zahla rychle za roh.Tak jak to předtím dělali oni mi.Byl to osvobozující pocit.Že se někdo chce se mnou bavit a né ja s nima.Tak nějak se to vyrovnalo,mám par kamarádek,míst kam mužu zajít a jsem spokojena.A pak mám bol,to je moje ventilace.Nevím jak ti poradit,asi počkat až se ta pravá pro tebe najde.
Pokud kamarádka o tebe nestojí tak si z toho nic nedělej. Jestli tě to uklidní já taky žádnou nemám. Pomáhá mi to, že chodím do cvičení a občas někoho známího potkám, když jdeme s Petříkem nakoupit.

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

21 %
4 hlasy

79 %
15 hlasů

0 %
0 hlasů

Celkem hlasovalo 19 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40