Strach - diskuze

Nikitto to je asi normální....já jsem teprve ve 4 týdnu těhotenství- tedy na začátku....ale taky jsem to vybalila na manžela jako..\"co když potratím 6-9 týden- což je velmi běžné\"....pak zase co když potratím 5.měsíc- což je také hodně časté\"...a on mi povídá...\"To víš, to se nesmíš pořád takle bát, protože to se může furt něco stát, i teď v těhotenství, i potom až porodíš tak se zase budeš dál bát, a říkat co když tohle, co když támhleto.....\"....to by člověk v podstatě furt žil permanentně ve strachu od dvou čárek na testu až po dospělost svého potomka.....takže jsem to hodila za hlavu, protože to by se fakt člověk strachoval 24 hodin denně, 365 dní v roce....a to nejde....

je to normální já se bála celé těhotenství když jsem chodila na kontroly aby bylo všechno v pořádku, takže je to normální...

Zlato, jsme na tom všechny stejně, řekla bych. Mě na to i připravovala paní doktorka, ty řeči ve stylu, že to zatím není miminko a že na to tak nemám ani myslet. Se jí to říká, co??!!!Nicméně za chvíli budeme mít za sebou ten 12 týden, tak zas bude o něco líp, ne??!! Mno a pak si třeba pořídíme ten AngelSound, abychom slyšely aspoň srdíčko :-). Taky když jdu na záchod se děsím, abych neviděla krev. Jednou v práci jsem dokonce měla ten pocit a začala zmatkovat, jako co mám dělat, kam zavolat, komu to říct. Hned se mi spustily slzy, ale byla to blbost. Uklidnila jsem se a zjistila, že jsem se jen stupidně škrábla o prstýnek a na úplně jiném místě.Prostě magor, ale to k tomu prej taky patří

určitě má každý strach. Ale už to nejrizikovější období (prvních 12 týdnů) budeš mít za sebou tak už to bude jenom lepší. A až kolem 20. týdne ucítíš kopanečky, tak to bude teprv bezva

tak já sem ze začátku těhu ani strach neměla, ale pak jsem začala v 17tt krvácet a když jsem jela k doktorce, tak jsem přes slzy ani neviděla...od té doby jsem se pak až do konce těhu děsila, zda zase nebudu krvácet a pořád to kontrolovala....bylo to psycho a úplně tě chápu. Naštěstí ale vše dobře dopadlo a mám už teď čtyřměsíční princeznu Tak žádný stres a užívej těhu

Je to normální, já jednou potratila, takže když jsem podruhé otěhotněla, měla jsem z toho strašný psycho. Někdo si to bere víc, někdo míň.

Nedá se to. Já sice zastávám názor že pokud k tomu dojde tak to chtěla sama příroda a je to lepší takhle v ranném stádiu než kdykoliv později, ale stejně mě to nedá. Myslím na to několikrát denně, v noci jsem měla jednou pocit že ze mě něco teče a s hrůzou jsem letěla na záchod jestli to není krev a pak už jsem neusnula... je to prostě na nervy:) Z vlastní zkušenosti můžu říct, že mě ten strach nepřešel při prvním miminku za celých těch 40 týdnů. Naštěstí pak od dob pohybů je to trochu jednodušší. Tak paranoidní nejsi a je to naprosto normální:)