Včera jsem s Ani byla na krásném dětském dni, kluci doma po o spali a pak jsme se potkali u tchovců.Tam byl děda + babi + stará babi + švára(hasič) + já s manželem a naše dvě děti.Všichni byli v kuchyni s obývákem a já byla v koupelně , asi 3 minuty,kde jsem si zkoušela podprsenku (prvně jsem si ji koupila bez vyzkoušení) a v tom rachot, divný,hlasitý a
ticho.To mě zarazilo,ale oblíkala jsem se dál,a v tom obrovský křik,došlo mi že to ticho bylo,když se Štěpánek nemohl nadýchnout před velkým křikem a pláčem,vystřelila jsem ven a manžel držel Štěpánka doslova celého od
krve.Hlavu modrou rudou,asi nedostatek kyslíku nebo co, ale řval, tak byl živej.Vůbec nevnímal,ani se mu teda nedivím,ale vzala jsem si ho a utěšovala a šla s ním do ložnice, aby byl v klidu, všichni se kolem mě zběhli a jančili až jsem rozkázala, vypadněte všichni pryč a hned! myslím, že to možná bylo drzé,ale poslední co Štěpán potřeboval, bylo aby na něj soustrastně koukali ubulený babky. Zavolala jsem jen šváru (chudák, do něj jsem vkládala jako do záchranáře všechny naděje) a společně jsme ho tak jak se dalo prohlédli. Krve bylo všude fakt dost, i na nový podprdě,ale tu vem čert,já vypadala jako po srážce s kamionem,no prostě drsný.Zjistili jsme , že krev teče z ruky a že si jí hodně o sebe otřel, tak že to nebude tak zlé jak to na první pohled vypadalo. S hlavou to bylo horší, Krev tekla za pravým uchem a pod levým spánkem, nateklou hlavu měl okamžitě.Švára udělal nějaké ty rychlo testy na vnímání a snažila jsem se Štěpánka zabavovat, docela rychle se uklidnil, umýt se ale nedal, na otřes mozku ani na šití to nakonec nebylo a ta krev tekla z rány na prstě, ta by si šití zasloužila,ale do nemocnice jsme nejeli.Já bych tam bývala i jela, protože ta ruka s ránou hrozně natekla,místo prstů měl buřtíky a kň
oural.Pak jsme ho ale zabavili natoli, že se i snažil do té ruky vzít autíčko a chvíli to vydržel a po zlušenostech s ambulancí s Aničkou jsme se tomu asi chtěli vnitřeně
vyhnout.Celou noc jsem ho hlídala a to doslova, lehnout jsem si šla ve tři a vlastně nespala. Dýchal, spal dobře, ráno byl veselý a teď se zdá Ok, má jen boule a modrý odstín, prsty nejsou tolik nateklé, tak snad to bude dobrý. A co se stalo? Babička to nemá na malé děti úplně zařízené a tak se po takové stoličce vyšplhal nahoru ,ta stojí vedle linky, kde je mikrovlnka a on se z té stoličky snažil koukat na tu mikrovlnku,jenže z boku. A strhnul ji na sebe (ještě že ho nezavalila) a podkopnul si tu stoličku,a spadnul na roh stolu vedle, rukou se asi držel za tu linku( tam se asi rozřízl,ta hrana je odrbaná) a o stůl si roztrhl hlavu na jedné a o stoličku asi na druhé straně.Já byla trochu v rozpacích že u toho byl děda a koukal na něj, to on dělá pořád, vidí a komentuje(vitální je, na zahradě vozí těžké věci atd) ale jen ženský komanduje a nezakročí a to se teď vymstilo.A ostatní byli o pár kroků dáls Aní v obýváku..Manžel říkal, že bylo super, že jsem byla klidná a racionálně uvažovala, ale bylo to určitě jen kvůli švárovi,jemu patří díky, že jsem si stejně jako babičky a manžel nevzala prášek na nervy nebo bolest hlavy.