Šťastné dětství?! - diskuze

Objevila jsem teď v jednom časopise článek, který přesně vystihuje tuto rubriku. Bohužel sem nemůžu dát jednoduše odkaz, takže si dám tu práci a přepíšu to tady celé. Prosím vydržte to číst, fakt je to zajímavé (a omluvte případné chyby, budu psát ryhle bez kontroly). Tak teda začínám:Vyrůstal jsi v 50tých, 60tých nebo 70-tých letech..??? Jak jsi to vůbec přežil??1. auta neměla bezpečnostní pásy, opěrky hlavy a žádný airbag.2. na zadním sedadle bylo VESELO, a ne nebezpečno.3. dětské postýlky a hračky byly barevné a natřené jedovatými nebo přinejmenším pochybními laky.4. neexistovaly žádné dětské pojistky na zásubkách, dveřích aut, dózách s léky a chemických čistících prostředcích.5. na kole se jezdilo BEZ helmy.6 pili jsme vodu ze zahradních hdc a podobných pochybných zdrojů a ne minerálku ze sterilních lahví.7. stavěli jsme motokáry. A ti z nás, kteří měli to štěstí, že měli u domu asfaltovou silnici, zkoušeli lámat rychlostní rekordy...aby potom eventuálně v polovině zjistili, že zapomněli na brzdu. Po několika nehodách byl i tento problém většinou vyřešen.8. směli jsme ven jen s jednou podmínkou - že budeme o tmy zase doma. Neexistovaly mobilní telefony, nikdo nevěděl kde jsme a co děláme. NEUVĚŘITELNÉ.9. měli jsme modřiny a odřená kolena, zlámné kosti, a někdy taky vyražené zuby, ale nikdy nikdy nebyl kvůli tomu někdo ovbiněn - i když došlo k neshodám a rvačkám. Nikdo nebyl vinen, jen my sami.10. jedli jsme sladkosti, chleby s máslem, pili jsme nápoje se skutečným cukrem a nikdy jsme neměli problémy s nadváhou, protože jsme byli pořád venku, v pohybu a aktivní.11. dělilo se nás pět nebo šest o jednu limonádu, pili jsme ze stejé sklenice a nikdo proto neonemocněl nebo nezemřel.12. neměli jsme Playstations, Nintendo 64, videohry, 99 tv kanálů, počítače, mobilní telefony nebo internet .... MĚLI JSME KAMARÁDY.13. směli jsme ven, pěšky nebo na kole, navštívit kamarády, i když bydleli několik kilometrů daleko, zaklepat na dveře nebo i jednoduše bez zaklepání vejít do domu a hrát si s nimi.14. ...ano, venku. V tom nebezpečném světě! A docela sami! jak jen to bylo možné?? Hráli jsme fotbal na jednu bránu a když někdo nevyhrál, neměl z toho psychické trauma a nezbořil se proto svět.15. někteří žáci nebyli možná tak dobří, jako jiní, a když zůstali sedět, tak prostě opakovali jeden rok. Nikdo nebyl proto poslán k psychiatrům nebo psychologům. Nikdo neměl dyslexii, problémy s koncentrací, nikdo nebyl hyperaktivní, prostě si jenom zopakoval jede rok. Každý dostal svoji šanci.16. Měli jsme volnost a čas na hraní, úspěchy, neúspěchy, úkol...a učili jsme se s tím žít.Zůstává nezodpovězená otázka: JAK JSME TOHLE VŠECHNO MOHLI PŘEŽÍT? A především JAK JSME PŘITOM MOHLI ROZVÍJET NAŠI OSOBNOST??Dnešní generace si možná řeknou, že to byla nuda....ale řekni sám - NEBYLI JSME ŠŤASTNÍ???