Stálo to za to! - diskuze

Začalo to 28.9. už asi ve 4:00, kdy mě pobolívalo v křížích a to v pravidelných intervalech. Nevěnovala jsem tomu pozornost, jelikož to ještě moc nebolelo - takový pocit jak při měsíčkách. Stále to neustupovalo, kolem desáté jsem si to stopla - bylo to po 10 minutách. Pořád jsem si ale říkala, že to budou poslíčky. Asi v jednu odpoledne mě manžel odvezl do nemocnice - stahy jsem měla asi po 7 minutách, ale dalo se to v pohodě vydržet. V nemocnici mi řekli, že se vůbec neotvírám, že to můžou být ty poslíčky, ale že si mě tam zatím nechají. Bolest sílila, v 18:20 mi praskla voda a já byla otevřená asi na 3 cm. To už jsem začínala panikařit, že to bude asi vážně na dlouho, když se tak pomalu otvírám. Dali mi klystýr, vyholili mě a pak jsem byla asi půl hodiny ve sprše. Kolem osmé jsem si řekla o epidurál, ten zabral úplně báječně, dokonce jsem si zdřímla a trochu se uklidnila. Kolem desáté jsem byla na 6cm, píchli mi další dávku epidurálu, s tím, že už to zabere míň. Mně už to ale nezabralo vůbec, protože asi v 22:05 sestra nahmatala hlavičku a já začala tlačit. Verunka byla na světě přesně ve 22:17. Rozplakala jsem se štěstím, když jsem jí uviděla. Takže kdybych to měla shrnout, nesnesitelné bolesti jsem měla asi jen půl hodiny. Taky velkou roli hrála psychika - jakmile mi píchli další epidurál, já se uklidnila a najednou už to šlo strašně rychle. Verunka je zlatíčko a těch pár hodin v bolestech bych pro ni podstoupila klidně ještě jednou.