Stalo se vám někdy taky něco podobného? - diskuze

Mám brýle, sice né strašně silné, ale ani úplně slabé, takže bez nich ani ránu. V zimě jsme se synem občas při lyžování chodili do bufítku na džusík nebo na hranolky. Takže klasika - ze zimy do vytopené místnosti - a \"mlhla přede mnou, mlha za mnou\", protstě totálně zapoceno Potud nic mimořádného. Jednou zase takhle přijdeme, já mlhu, téměř po paměti se v lyžákách křápeme k \"našemu\" stolečku a v tom ho vidím, teda mlhavě vidím, spíš jen obrysy - stejná výška, stejná postava při těle, stejně kolíbavá chůze, stejný účes i barva vlasů, když přinesl k vedlejšímu sotlu dětem čaj, tak vidím i stejné paličkovité prsty ... až se mi chtělo zavolat ahoj. Nebýt tomu člověku, mému bývalému příteli, před necelým rokem na pohřbu, asi bych i zavolala.... (Ještě se mi chce doplnit, že na mě taky pak, jak jsem si všimla, koukal dosti zkoumavě, ale to už asi bude tím, jak jsem na něho předtím civěla já....)