Splín - diskuze

Ahoj holky, přemýšlela jsem, kam se se svým problémem vrtnout - chybí tu kolonka smutky, stesky, bolístky - tahle mi přišla asi nejbližší.Ach jo, jak to napsat. Dneska jsem prostě smutná . nějak víc smutná než obvykle. Špatné je ale i to, že jsem vůbec dost často smutná. Smutná maminka. Žila jsem si fakt zajímavý život plný lidí, zážítků, vzrušení, zábavy před narozením Dorotky. Jsem (nebo byla jsem?)herečka v oblastním divadle. Žádnou jinou práci jsem nikdy nedělala, ani dělat nemusela a nechtěla. Teď jsem už rok na mateřské. Včera skončili divadelní prázdniny a začala nová sezona - už druhá beze mě. A mě je z toho nějak hrozně smutno. Vůbec nevím, jestli se do divadla někdy vrátím. Problém je v tom, že divadlo, ve kterém jsem zaměstnaná je v Liberci a my žijeme s manželem v Brně - manžel je Brňák a živí nás. Původně jsme plánovali, že půjdem do Brna jen na rok - na první rok s Dorotkou a do této sezóny se už vrátím - přestěhujem se do Liberce a manžel si najde práci tam. Jenže nám do toho zasáhla ta pitomá krize - on tu má práci vážně dobře placenou a jen tak te´d výpovď podávat nebude. Ach jo. Najít si práci v divadle v Brně je z mateřské téměř nemožné. Ach jo! A já se te´d potácím ze splínu do spínu. Strašně se mi stýská. Po tom všem kolem práce v divdle, po přátelích, po pocitu, že jsem v něčem dobrá a docela úspěšná, po pocitu, že jsem mladá a hezká... Te´d si připadám pořád unavená, stará, bez nápadu, bez energie bez chuti do čehokoli. S Dorotkou jsem téměř nepřetržitě, nemám moc šanci dát ji hlídat a jít se odreagovat. Nemám navíc ani kam. Nemám v Brně kamarádky - ne tak blízké jako v Liberci, neměla jsem kromě divadla vlastně žádné koníčky. Nic mě neláká, nic mě netěší. A představa, že se už do divadla třeba nevrátím mě docela děsí. Nic jiného neumím. A vůbec nevím, co je přede mnou. Uff, rozepala jsem se nějak hodně... Je mi prostě dneska vážně smutno...