Trohu vám přiblížím příběh.V bytě co těd bydlíme, bydleli Petrovi rodiče. V celém bytě měli koberce a asi před 7 lety dali do kuchyně a do předsíně dlažbu. Po našem nastěhování nastali problému se sousedem. Prý dupem, hluk je nesnesitelný a dokonce prý i slyší jak jsem mixovala jídlo Stelle... Několikrát na mě v baráku ječel, že se to nedá vydržet. Řešila jsem to s ním já i Petr, dokonce byla pozván k nim domů na odposlech. Ano, dlaždice veškerý hluk přenášely...nakoupili jsem tedy běhouny, tlumící lepítka pod židle. Dlouho byl klid, když jsem se v baráku potkali ani mi neodpověděl na pozdrav.Včera u večeře malé spadla sklenička která se rozbila, bylo 19.00 hodi. Zametla jsem a pro jistotu jsem vzala lux, že to přeluxuji. V tom rány jako prase přes topení...holky do mě to tak vjelo...měla jsem 100 chutí za ním jít a vyřikat si to. Dnes když jsme se vracely z procházky tak jsem ho potkala dole v domě, tak mu povídám, že bych s ním chtěla mluvit ohledně toho jeho bouchání. Že jsme si vědomi, že podlaha hluk přenáší, vysvětlila jsem mu vzniklou situaci s vysáváním, ale že nás velmi mrzí, že si myslí, že mu to déláme naschvál. A v tom to začlo ...vyjel na mě, že to není možný, že se nedožije stáří, že to tu nikdy nebylo, že jsem vysávala hodinu a že do 23.00 bylo u nás stádo krav! Tak jsem se na něj podívala, sprostý slova jsem dusila v sobě a s úsměvem jsem mu řekla, že oba moc dobře víme jak dlouho jsem vysávala ( bylo to tak max. 10) a že stádo krav je chodící Stella. Tak mi řekl, že děcko má v noci spát. Tak jsem mu zas v klidném tónu vysvětlila o co doma jde a že ji bohůžel nemůžu nikam přivázat. No, dál to rozepisovat nebudu, už takhle je to dost dlouhý, ale rozloučili jsme se větou, že ji nechávám schválně spát přes den aby v noci nespala. No chápete to? V ten moment odešel z baráku. Já jsem tam stála mírně v šoku. Jak to s ním mám řešit? Nejde to s ním ani po dobrým...jsem asi hloupá, ale je mi ho i na jednu stranu líto, jenže já si přece kvůli němu nedám koberce do celého bytu když jsem alergik...co s ním?