Smíšené pocity - diskuze

Rodila jsem v Táboře v roce 2006. Už 15 dní jsem přenášela, tak jsem měla přesně domluvený den, kdy mám přijet, že mi porod vyvolají, pokud do té doby nezačnu rodit sama.Přijela jsem do nemocnice, vyšetřili mě,řekli, že mi dají tabletu a kapačku. Přišla docela příjemná mladá sestřička, dala mi klystýr a oholila mě. Všichni se mi moc smáli, protože jsem hodinu chodila po chodbě a nechtělo se mi pořád ne záchod. Ještě musím podotknout, že jsem tam s sebou měla maminku a manžela a ty byli se mnou po celou dobu.Když jsem se konečně vyprázdnila, odvedli mě na hekárnu. S péčí o mě jsem byla spokojená až na jednu starší sestru, která nejednala zrovna moc lidsky.Asi měla špatnou náladu.Pan doktor, který za mnou chodil, byl moc milý a hodný. Ptal se mě, jestli nemám hlad, jestli nechci alespon polévku nebo napít.Sestřičky chodily každou hodinu a napojovaly mě na monitor, měřily mi tep, opravdu se o mě staraly. Měla jsem k dispozici sprchu, míč i vanu, ale do té jsem mohla až ve chvíli, kdy budu otevřená na 4 cm.Maminka odešla kolem dvanácté hodina, ale nebyl problém, aby znovu přijela.Manžel tam zůstal.V tu dobu mi začaly pořádné kontrakce, myslela jsem, že to nevydržím.Chodila jsem pořád do sprchy, ale ta nepomáhala, ani míč nebyl nápomocný.Bylo kolem šesté hodiny a moje mamča znovu přijela, nebyl problém s tím, aby tam byla, aniž by zaplatila poplatek. Kolem sedmé přišla sestra a řekla, že tam mamka může zůstat, ale musí si zaplatit, že to bohužel jinak nejde.Tak tam ještě chvilku byla a pak odjela, asi mě nechtěla rušit a nevěděla, jak se má chovat, když mě tam viděla, jak brečím bolestí. Kolem osmé přišla sestra s doktorkou, měnily se směny, vyšetřila mě a řekla, že můžu do vany, že se mi uleví. Napustily mi vynu a já tedy šla. No, pocit úlevy asi vypadá jinak. Bylo to ještě horší, ale zase je pravda, že během dvou hodin jsem se otevřela na deset centimetrů.Jako prvorodička jsem nic nevěděla. Ležela jsem ve vaně a měla jsem pocit, že musím hned na záchod, tak jsem šla.Projel mnou takový divný pocit a měla jsem pocit, že je něco jinak, TAK JSEM ZAVOLALA MANŽELA ON LETĚL PRO SESTRU, KTERÁ MĚ VYŠETŘILA a řekla, tak rodíme. Nechala mě párkrát zatlačit v leže a už jsme šly na sál.Kolem 22.hodiny jsem začala rodit, pí. doktorka přiletěla a usmála se na mě a řekla, že nečekala, že to bude tak rychlé.Během 20 minut byla malá na světě a já byla ta nejštastnější na světě.Kojení bylo prakticky hned po porodu, jen co ě zašili. Kolem půlnoci přijela i manželova maminka za mnou. Taky s tím neměli problém a pustili jí na porodní sál.Odvezli mě na pokoj a malou si nechali přes noc u sebe, za což jsem jim byla vděčná. Ráno přišla dětská doktorka na vizitu a řekla mi, že malá je nádherná, zdravá holčička a je hrozně zvědavá.Pomoc s kojením taky ok, sestry dětské ok až na jednu mladou sestru, která mě tak rozhodila, že celý můj dobrý dojem zkazila. Malá plakala, udělal jsem vše možné, ale pořád plakala. Zavolala jsem sestru a ta mi řekla: No, co byste chtěla, je to malý děcko, to prostě řve a odešla. Já plakala půlku noci. Pak znovu přišla a viděla, že nespím, tak se asi smylovala a malou si vzala a nezapomněla dodat, že je skvělý když si někdo pořídí dítě a pak se o něj neumí postarat.Byla jsem vyřízená,měla jsem pocit, že jsem asi opravdu neschopná, ale naštěstí ráno přišla další směna, tam byl jeden anděl vedle druhého. Ochotné, milé, chápající a hodné sestřičky.Ulevilo se mi...Ten den nás pouštěli domů a já byla plná rozporuplných pocitů.