Bohužel ty školy mají pravdu. Ale není to jen o neschopnosti školek, ale také naprosté laxnosti rodičů, kteří si myslí, že dítě hodí do vzdělávací instituce a už se nemusí starat.Zírala jsem nad řečovými vadami dětí, které nikdo neřešil a ještě se matky vzájemně utvrzovaly v tom, že se to spraví. Mně vždycky říkaly, že se mám, když mám dítě, které ve 2 letech bravurně skládalo slova do vět, mělo větší slovní zásobu než dospělý, s hláskami bez problémů. Musela jsem jim oponovat, jednak měl období, kdy mu rostly zuby a scz cedil přes jazyk, takže jsem jej musela i nyní občas musím upozorňovat. A dále s dcerou jsem absolvovala logopedii, kdy jsem sama trvala na návštěvě již ve 3 letech. To zas všichni, ač tomu vůbec nerozuměli, křičeli: \"To je brzo!\" Neposlouchala jsem to a řídila se zdravým rozumem a intuicí. Jestliže začala mluvit brzy a mluví již přes rok chybně, tak nám bude minimálně dvojnásobek času trvat, než to upravíme. A taky to tak bylo. Na rovinu musím napsat, že hodiny, které jsem strávila nácvikem s dítětem, byly traumatizující. Ale nemohla jsem to vzdát. A vidíte, dnes toto dítě obráží recitační soutěž.A dokonce jsme se Sunny šly jako matky tak daleko, že na základě nesystémové přípravy, kterou nabízely obchody pro děti, sepsaly pro ty naše vlastní :-). Samozřejmě za ohromného přispění pedagogů a psychologů.Ale na druhé straně nebylo v mých silách odnaučit chybné návyky, které si např. v držení tužky dítě utvrzovalo ve školce, kde tu tužku drželo rozhodně déle, než doma a nikdo jej neopravil. Také jsem si vzpomněla, co nás všechno stihli ve školce naučit v 70. letech minulého století, jak jsme dělali vystoupení, se kterým bychom mohli beze studu i na prkna Národního, nacvičeno do posledního detailu. Také si vzpomínám, že jsme mívali ve školce hodiny tělocviku, což jsem také u dětí nezaznamenala. Fungovalo mnohem větší sepětí školky s rodiči, kdy rodiče se podíleli na přípravě některých programů, ale ne jako dneska, kdy 20 rodičů shání pro dítě to samé a jsou z toho akorát otráveni. Svolali se na jeden den, každý si vzal, co připraví a výsledkem byli spokojení, nepřetížení rodiče, profesionální představení - jak textově - díky rodičům skvěle nacvičené, tak s profi kostýmy, navíc se neskutečně upevňoval vztah rodič - dítě a rodič - MŠ a dítě vidělo, že se táhne za jeden provaz. Také se tím dítě učilo, co všechno obnáší, aby se akce dovedla ke zdárnému konci - tyto návyky u mladší generace zcela vymizely. Takže nevím, jestli ta liberální koncepce, kdy do toho tzv. dětem příliš nemluvíme, nijak je neorganizujeme a do ničeho je nenutíme, abychom je nestresovali, je tou optimální cestou.