Samovolný potrat - diskuze

Musím se přiznat,že vůbec nevím,že tohle téma tady je.Je jasné,že jako snažilku mě nejvíc zajímala snaha o otěhotnění a posléze malou chcviličku už i počátek těhotenství.Asi víte,co se mi stalo a když tak pročítám všechny ty příběhy pode mnou,musím napsat,že jsem na tom byla o poznání lépe.Vůbec si nedokážu představit ten stav beznaděje,kdy vám už třeba v 5.měsíci řeknou,že je zle.Potratila jsem v 6.tt.a mé tělo už se takhle brzy začalo připravovat na mateřství.Má drobná postava si začala dělat,co chce.Má prsa 10.ti leté holčičky se začala plnit a tvrdnout jak nějaké modelce po silikonové operaci a můj močový měchýř byl stále plný,až k prasknutí.Dýchala jsem,jak parní lokomotiva-já taková cyklistkaA to jsem byla teprve na úplném začátečku.Ty změny byly naprosto úžasné a já se vzhlížela v zrcadle,ikdyž jsem měla a vlastně mám z toho 2kg nahoře,přála jsem si už vidět,to miminkovské bříško.Hodnoty hcg stoupaly,ikdyž jsem ztrávila 3dny v nemocnici a na ultrazvuku byl jen malilinkatý stínek čehosi.Já v srdci věděla a cítila,že tam ta fazolka je.Slaboulinké krvácení ustalo snad hned 2.den a já byla propuštěna domů.Bohužel však krvácení se objevilo už za 2dny a ikdyž jsem jen ležela,při každé potřebě na malou ze mě už začaly padat zatím malé kousky krve.Pořád jsem doufala,že to přejde.V pondělí 10.11.jsem navštivila gynekoložku,která vyřkla z ultrazvuku ta nechutně zlá slova-absolutně netěhotná v děloze.Odebrala krev na hcg a já odešla domů.Bohužel nastaly ukrutné bolesti,krev ze mě padala už po kusech a já už věděla,že je vše ztraceno.V 21.30 večer ze mě vypadl takový velký pevný kus nejspíš zárodku.Držela jsem ho v ruce a brečela.V tu chvíli jsem po fyzické stránce cítila strašnou úlevu,bolesti ustaly,krev zeslábla.Ale po psychické stránce jsem cítila tak nepopsatelnou bolest,která se nedá s ničím srovnat.Ráno 11.11.jsem se už jen dozvěděla,že hodnoty hcg klesly a dostala papír do nemocnice na revizi děložní dutiny po samovolném potratu.Hned po přijetí v nemocnici a vypsání všelijakých papírů si pro mne přišla sestra a odvedla mě na sál.Dostala jsem úplnou narkozu a během 10ti minut byla zpět na pokoji.Všechno se seběhlo tak rychle,že jsem až poté volala přítelovi,že už mám vše zasebou.Chudák nevěděl,co se vůbec stalo-spal po noční.Tak jsem si ještě 2dny poležela a bez úplného krvácení byla propuštěna.Jak asi víte,ty první dny byly příšerné.Byla jsem úplně na zhroucení a ani ted´mi není ještě nejlépe,když tohle píšu.Ale jakoby se mi ulevilo a cítím,že musím jít dál.Mám nejhodnějšího chlapa pod sluncem a ten mi dodává nepopsatelně velikou chut´a sílu žít dál.