Sama sobě jsem se divila - diskuze

Zase jsem po dlouhé době pěkně naštvaná na tchýni a její maminku. Jeli jsme nim na oběd, protože jsme museli do servisu s naším autíčkem ( jen nějaká blbost, ale jistota je jistota ). Vzala jsem s sebou bublinovi obídek ( brambůrek s mrkvičkou a hráškem ). Babička (její máma) seděla v kuchyni, takže mi bylo jasné, že to bude samé napomínání a připomínání, že se určitě praští a že se praštil apod. No nic. Jako na potvoru se mi to naše trdlo přimotalo pod nohy a já bych ho bývale kopla ndo hlavy, ale včas jsem si uvědomila, že tam je a tak jsem mu hlavičku minula o kousek, ale babička samozřejmě viděla, že jsem ho kopla. Další můj přehmat byl ten, že jsem nalívala pití, tak ta lahev byla moc plná a jak jsem jí tak špatně držela, tak mi vyšplíchlo pití a trošku toho chrstlo na bublajze. Kdyby babička nezačala hysterčit a neměla ten příšerně vyděšený a tragický výraz ve tváři, tak by se Tom smál, ale takhle samozřejmě začal bulet. Ještě hodinu jsem poslouchala, že jsem ho nakopla a zlila. Taky to bylo to první, co Ládík uslyšel, jen přišel. To by bylo k babičce. Byl čas nakrmit dravou zvěř, tak jsem rozmačkala brambory, hrášek a mrkvičku a trošku to polila omáčkou, kterou jsme měli k obědu, bývale bych mu dala omáčku s knedlíkem, ale třetí den po sobě by to bylo už týrání. Přešla jsem mlčky už napotřetí otázku, proč mu nedám omáčku s houbama a knedlíkem, už jsem na ní odpovídala dneska třikrát. Posadila jsem bublinu do židle a začala ho krmit. Jako obligátně mi první tři sousta vyplivnul, než mu došlo, že prostě bude muset kousat, že mě neukecá na kaši. Samozřejmě babi začala, že mu to nechutná a že se nediví, že by to taky nejedla. Tchýně kupodivu ještě pořád mlčela. Jenže pak si k němu sedla a začala na něj dělat opičky a blbosti, ona z jedné strany a babička z druhé. A bublina samozřejmě reagoval, takže já jsem tam šermovala se lžičkou kolem hlavičky a snažila se mu trefit do pusinky. Pořád jsem se v duchu uklidňovala, že to musím vydržet, protože ho vidí jednou za dlouhou dobu. Snažila jsem se dost dlouho. Když už byl skoro po jídle, tak najednou tchýně chytře zkonstatovala, že ho nechá v klidu, aby se najedl. Snědl ještě pár soust a bylo po baště. To už jsem viděla, jak máma kouká po zemi, co tam všechno je naházeno. Bylo mi jasné, že následky \"klidného\" obídku budou katastrofální. Když jsme začali řešit, kam dáme bublajze spinkat, tak Ládík navrhnul možnost, kterou už jsme jednou využili, prostě deka položená na koberci, na ní nadvakrát složená klasická ložní deka a tam Tomášek. Podotýkám, že mají koberce a byt na jižní stranu, takže teplíčko. No komentáři jsem se nevyhnula, ale ne od tchýně, ale od babi. Nejkrásnější okamžik z celé návštěvy tak byl pochopitelně odjezd. Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale muselo to ven. A čemu jsem se to divila? Tomu, že jsem si to nechala líbit a neposlala je do ....