Rozárka, 6.1.2012, 3480g, 50 cm - diskuze

Ve středu 4.1. jsem byla na kontrole v porodnici a na monitoru. Náznaky porodu žádné a břicho obrovské i podle Dr.V pondělí jsem tedy měla přijít na příjem. Vhrkly mi slzy do očí- začala jsem se bát. Teprve jsem si uvědomila, že život, jaký znám, končí.Tak jsem už zůstala nervózní. V pátek ve 4:30 jsem se vzbudila a ucítila jednu ze svých bezbolestných kontrakcí( poslíčky jsem měla snad už od 5. měsíce), poslední týden už byly poslíčci dost silné. Ucítila jsem vlhko a rychle jsem začala přemýšlet, jestli jsem si cvrkla( to se mi poslední měsíc občas stalo) nebo že by voda???Tak si říkám: vstanu a uvidim. Vstala jsem a viděla- za minutu řádná kaluž. Tak jsem stála a říkám: Míšo..., Míšo...praskla mi voda!!Míša začal běhat sem a tam, mezitím se mě stihl zeptat, co má dělat, načež jsem mu řekla, ať si jde vyčistit zuby a v klidu se oblíkne a poshání si věci, co potřebuje. Když přestala voda téct, šla jsem na WC, dala si vložku a hned viděla, že voda je zelená. Tak jsem Míšu popohnala, že musíme jet co nejdřív.Ten začal šílet, páč jako správný otec čekatel neměl nic připravené, začal hledat kartu a baterky do foťáku- nic nenašel :-DDo půl hoďky jsme byly na cestě do Jičínské porodnice. Cesta trvala asi půl hoďky,museli jsme vzít ještě benzín- byli jsme zkrátka připravení :-DPo cestě kontrakce po 10 min, začínaly lehce bolet. Při každé kontrakci tekla ještě spousta plodové vody( nevim jak mě napadlo, že vložka mi bude stačit:-D), takže než jsme dojeli, tak sedačka v autě durch.Než jsme dojeli výtahem nahoru, tak jsem to měla nateklý i v botech a pěkně mi mrznul zadek.Příjem, monitor- mezitím kontrakce po 5 min a už začaly bolet víc. Asi v 6:30 jsme šli s přítelem na předporodní pokoj. Byla jsem strašně ráda, že tam přítel mohl zůstat se mnou, jelikož porod byl dle Dr. opravdu v začátku. Asi v 10 hod jsem se už přestala smát. A v hlavě jsem si pořád rozmýšlela, jestli si řeknu o epidural. Přišla Dr, prohlédla mě a než jsem stačila otevřít pusu, tak mi řekla, že po obědě mi píchnou něco proti bolesti. Tak jsem si řekla, že to ještě dám a kdyžtak si pak řeknu. Asi v poledne proběhla příprava a pak jsem se hodně dlouho nehla ze sprchy, páč to bylo jediné, co trochu pomáhalo snášet ty bolesti. Pak mi někdy píchli v té chvíli už opravdu vytouženou injekci do zadku.Bolesti to hodně otupilo, ale v téhle chvíli už nemám přehled jestli jsem byla ještě na hekárně nebo už na porodním sále. Každopádně po chvíli- mě se zdálo, že tak po hodině a půl a dvou- jsem si řekla o další injekci. PA mi řekla, že je to moc brzy, že kdyžtak dýl. Do sprchy mě už museli pomalu přemlouvat, páč vstát byl pro mě nadlidský úkol. Strašně se mi nechtělo,chtěla jsem mezi kontrakcema spát a spát. Když mě přítel přemluvil do sprchy, tak mě tam musel hlídat, protože jsem na míči neustále usínala. Pak si nic moc nepamatuju, ale byl to každopádně mazec. Asi v půl pátý jsem začínala mít pocit, že mě to nutí tlačit. Dr. řekla, že to může trvat ještě 2 hoďky, ale že u mě to tak dlouhé nebude. Začalo cvičení- na bok na čtyři, opřít tuhle, opřít tamhle, na bok, na čtyři, procházka na míč, procházka na záchod- to bylo snad úplně nejhorší. Přitom jsem¨měla povoleno lehce zatlačit při každé kontrakci, aby se hlavička dostala pěkně dolu. Dr. byla absolutně skvělá. Moc si toho nepamatuju, ale měla jsem z ní strašně dobrý pocit.Co mě totálně naštvalo, byly dvě PA, které se v mých největších bolestech někde v té fázi před tlačením začali na sále nahlas bavit a vyprávět si něco strašně vtipnýho. Začali se tam nahlas smát, kdybych měla sílu, tak je pošlu z fleku do hajzlu. To bylo absolutně neprofesionální, nechápu, že nemohly zajít do té jejich místnosti vedle.To je taky asi jediná výtka k celému porodu. V 17:23 na nás na jednu kontrakci vykoukla naše Róza. Tlačení mi šlo :-D. Žádný nástřih, jen pár vnitřních stehů. Ještě jsme čekali na kontrakci, aby vyšla placenta, ale nic. Tak jsem zatlačila a byla venku.Skvělý porod, skvělá Dr., jen škoda, že nevím, jak se jmenovala. Přítel byl celou dobu se mnou a byl mi velkou oporou. Byl tiše, držel mě za ruku a když bylo potřeba, tak mě opravdu podržel.Díky Míšo!!!