Riskujete? - diskuze

Já dřív jezdila hodně s kámošema v rychlých autech a docela jsme riskovali to ani nebudu psát co jsme dělali. Každopádně ted jsem s jedním jela a jel trochu rychle a já na něj hned at jede pomalu, že jsem matka od dítěte že si nemůžu dovolit umřít...takže za mě asi tak

Já na ten adrenalin vůbec nejsem - ani bez dětí, ani teď. Takže neriskuju.

Ja jsem nejak riskovat nestihla..i kdyz mam rada rychlou jizdu a bohuzel jeden z mych ex nemel pud sebezachovy a delal na silnici silene veci - to mi teda vadilo dost a uz jsme s nim nechtela jezdit.Ale na horskou drahu apodobne atrakce jdu a rada bych si nekdy zkusila rogalo a urcite nejakou prudsi reku na raftu,surfing a vodni lize.I o seskoku jsem premyslela - spolecne s instruktorem.Ale rekla bych,ze se mi asi nepostesti. Jenze ja se jeste nevidim jako ta mamina za strednimy lety - jeste mam pocit,ze si trochu adrenalinu zaslouzim.Ale nejak debilne bych neriskovala - jako skakat do vody z vysky nebo tak,to zas ne a ridim take velmi rozumne

O víkendu jsme byli v lanovém centru. 15-20 metrů na zemí po lanech, úzkých, kluzkých prknech. Byli jsme jištění, normálně horolezecké úvazky, karabiny a tak. Stejně jsem se bála, ale spíš toho, že spadnu a nevyškrabu se zpátky na tu kládu. Ale to je samozřejmě něco jiného než skákat padákem, to bych neskočila, moc velké riziko. Bungee možná ano, ale spíš ne, na poslední chvíli bych to vzdala.

já né já jsem opatrná. Jen jsem víc začala sportovat. teď jsem měla úraz a došlo mi že bych měla trochu přibrzdit. Jinak manžel je extrém. A musí si dokazovat že je in. Takže by vyzkoušel vše.

Mám to jako ty. Dřív mě takové věci lákali, ale co mám Ondru tak jsem usedlá mamina a na některé věci se dívám zhrůzou v očích. Jak sama píšeš stačí mi donodenní adrenalín když vyjdu ven.

Já jsem nikdy nebyla velkým vyznavačem nějakých výrazných adrenalinových zážitků, takže zas tak moc se nezměnilo. Jedinou neřestí byla rychlá jízda autem.... to mi zůstalo, jen jsem s dítětem přešla na větší, bytelnější a bezpečnější auta. A ještě mám podvědomý strach z rychlé jízdy na lyžích a ze sjíždění kopců na in-linech, tam jsem mnohem opatrnější. Ale za to může spíš natřikrát zlomený ramenní kloub a dítě jen okrajově, protože už vím, jak je s tímto zraněním složité postarat se sám o sebe, natož o malé dítě.

Můj sen je tandemový seskok padákem a pořádné pomuchlání malého tygra(ne toho mého,ale zvířátka).Ale celkem reálně si myslím,že k tomu prvnímu asi nedojde.

Ja mela rada rychlou jizdu autem, musela jsem ale ridit ja, nikomu tak neduveruju, aby se mnou v aute mohl litat . Jeste na kontroly do porodnice jsem to hnala mestem 120 (je tam 80) .Ale co je maly na svete, tak jsem se uklidnila a v zadnem pripade neriskuju

uz ne...uz jsem se vyblbla,vyriskovala atd...lezla jsem po skalach,jezdila na raftech,v 18 jsem vyrazila smer Svet,hlavne zeme ktere jsou vetsinou na cerne listine a spousty dalsich ptakovin...ted si uzivam klidu a nechavam riskovat stumpajzliky..

kdybych na to měla prachy, tak jsem každej den jinde - na bungee, na rogalu, na padáku, na motokárách, na 45stupňové sjezdovce... Já mám silný kosti, ty mě držej pohromadě