revize - diskuze

Hlavně bys to neměla dusit v sobě a snaž se to ventilovat ven.Vůbec si nedovedu představit co prožíváš já sama mám dceru,ale vím že když sestra přišla o malé tak o tom potřebovala mluvi,mluvit a zase mluvitCo takhle jet na nějaký relaxační víkend?

Ahojky.Tak snad tě taky trošku podpořím!V srpnu 2009 jsem v této koloncebyla také, potrat v 6 měsíci!Syn Daniel.. V prosinci jsem přešla do první kolonky a dnes jsem v 8tt.Moje trápení bylo tak moc prázdné,nikdo mě nerozuměl,jen sem plakala a seděla v rohu a chodila si pro léky.Je pravdou,že jsem do práce nešla,abych měla čas truchlit a uzdravit se.. ale nejen srdíčko i bříško.Tvé pocity moc dobře znám a taky moc dobře sem si uvědomovala,že pokud do tohodle spadnu,nikdy mít děti nebudu!Nemyslete si někdo,že ikdyž jsem těhule,tak nebulím na Danielem a nezapaluji svíčky a nemodlím se,ikdyž nejsem věřící,vše je naopak.. Jen mě došlo,že každá žena potřebuje po takové zákroku klid,pohlazení,vyplakat se a odpočinou.Může to trvat měsíc a nebo i déle.Já mám husinu ještě teď, ale v září jsem se sebrala,začala na sobě pracovat: kadeřník,něco hezkého na sebe,schůzky s kamarády-ty jsou nejlepší,nelitujou,ale umějí pohladit a nezradí tě a pak s kamarádkama,kterým jsem věřila,ale nebylo kolem nich moc dětí..to mě bolelo nejvíc: křik miminek,těhotné a maminky s dětma-brečela sem jak želva.Dnes, když se můj lékař otočí za touto situací,řekne sám,že ztratit mimi v 6 měsíci a sebrat se tak rychle je jen vůle a síla.Neptej se mě,kde sem jí vzala,ale našla jsem jí v sobě a víš kvůli komu?Kvuli miminku.Zařekla jsem se,že se nenechám strhnout a další miminko porodním do r.2010..je to psychika..sama nevím,že jsem tak rychle vypnula,ale asi je potřeba si najít jiný směr,zálibu..ale ted je asi na tebe moc brzo.Takže: vyplakej ten smutek.Poradila jsem mé kamarádce, aby si na hřbitově na trvníčku,kde jsou kytičky a svíčky pro pozůstalé vytvožila \"svůj\" pomyslný hrobeček a pokud jí to pomůže,chodila tam zapalovat svíčku.Já tam tedy opravdu svého syna Daniela mam rozprášeného a chodím tam také,ale musím říct,že kamarádka byla ze začátku v nejistotě a připadalo jí to hloupé,ale dnes je klidnější.Když je jí zle,jde tam,zapaluje svíčku a říká svá přání.Jí se povedlo otehotnet o 4 týdny dříve než mě a taky musela vypustit.Je to plno info,co?No,ještě jediné co poradím: oplakej toho andílka,ale dostatečně a až budeš cítit,že by to malinko šlo,zkus najít sílu na nový začátek..nechvátej,pomalu a dej tomu čas,ale nenech se strhnout a bojuj,vždyt víš,že jsi byla tak strasne stastna ikdxz jen par týdnu,ale udelej to pro vás: pro tebe a mimi.. oplatí ti to,že jsi statecná a nevzdala si to,uvidíš.Ted zkus hodne odpočívat,pokud mož o nejaké volno,at se cistis v klidu a příjemnou hudbu.Ikdfyž sem z 3 kolonky,měla sem tady plno kolegyn-kamarádek, co cítilo semnou a každá mě věřila a bude dobře,jen tomu dej čas..nezapomenes,budes mít na srdci jizvu,ale ven v dobrém i to,že musíme upadnout a zvednout se každá sama a určitě je v tobě síla,jen ještě na né není čas a až to přijde,chytni jí a nepouštěj.. držíme palce a koukám,že holky nademnou také,tak se neboj a bojuj,jsme s tebou!! Irča

Ahojky, musíš vydržet!!! Čas pomůže, ale teď ti bude utíkat tak pomalu, jako nikdy v životě... ale neboj se, za pár měsíců přijde úleva! Teď buď sobec, mysli jen na sebe a dělej věci, které jsou ti příjemné a s lidmi, kteří tě podpoří podle tvých představ. Jestli se ti nic dělat nechce? Hurá do toho!!!Budeme na tebe myslet, aby to rychle uteklo! Je to nespravedlivý svinstvo !

Ahoj, já o své miminko přišla v 8tt. V květnu už to budou 3 roky. Čas opravdu nejlépe hojí rány na dušičce, uvidíš. Najdi si nějaký nový koníček, splň si sen, plánuj třeba super letní dovolenou, těš se na budoucnost a uvidíš, že zase bude líp. My jsme tenkrát plánovali rekonstrukci bytu, takže jsem se ponořila do světa koupelen a kuchyní, malovala, přeměřovala... Věřím tomu, že se to mělo stát, že díky tomu jsem silnější, že máme s manželem hlubší vztah. Říkám si, že by to těhu nebylo v pořádku a že moje malé by nebylo šťastné. Chtěla to tak příroda, určitě věděla proč

Ahoj,je mi to moc líto.Já nevím co bych ti poradila aby ti bylo lépe,snad jen čas.Já jsem si to prožila 2 krát pokaždé to bylo v 9 tt,a psychika byla horší než ty bolesti.Poprvé když jsem šla na revizi tak jsem nespala celou noc protože jsem netušila co mě čeká a jak to bude probíhat a taky jak moc to bude bolet,ted už vím že bolest se dá vydržet,ale to uvnitř to je mnohem horší,proto nemám žádný recept jak by se ti ulevilo.Já mám od té druhé revize 8 měsíců,s manžou se snažíme o mimi od října,prozatím neuspěšně,ale miminko si přeji moc.Taky se obvinuji co je špatně a nebo proč zrovna já,ale s tím nic nenadělám.Vím kolik lidí by mi to přálo,ale tělo si asi samo řekne kdy je ten nejlepší čas otěhotnět.Držím ti palečky,a jedno ti mužů říct,mě pomohlo nejvíc tady tyhle stránky,protože dřív by mě ani ve snu nenapadlo kolik holek prožívá to samé co já,dokud to nezažiješ na vlastní kůži tak tyhle stránky nepotřebuješ,ale to čtení a ta podpora že v tom nejsi sama ti hodně pomůže.Tak píš kdykoliv budeš mít potřebu a DRŽ SE!!!Pa