Remcáte u jídla ? - diskuze

Za dospěla si pamatuju, že jednou jsem si dovolila. Nějak se nemusíme s manželovým bratrem a on mě na(té) rodinné megaoslavě slavnostně naservíroval ogrilovaný kuřecí kus masa. Jen jsem mu slušně poděkovala a oznámila, že kuřecí maso nemám ráda. Podíval se na manžela, ten mu to přisvědčil. Odpovědí se mu dostalo, že je to napot*amě. Je fakt, že o tom nevěděl a mohla jsem být potichu, neříct nic a ze slušnosti to do sebe nacpat, ale jako fakt ne... Asi bych vrhla.Pak jsem jednou dostala prý výborný guláš, ble, větší hnus jsem nejedla, ale to se dalo nějak přežit, tak jsem mlčela. A králíka pečeného na ohni, další humáč, ale taky jsem nic neřekla. Teď to mám pořešené... Na návštěvách pokud možno odmítám jídlo...

já neremcám. leda výjimečně někde v hospodě, když mám pocit, že i já bych to dokázala uvařit líp. v prostřenu to tak asi musí být, když je to o vaření..navíc, co jinýho si mají cizí lidi povídat

U jidla si povidame, ale neremcame. To bych neudelala, ze bych nekomu pomlouvala neco, s cim se delal.nemam rada rozslehnute vajco v polivce, slizke hriby a moc nejim maso, ale to bych slusne sdelila.

snazim se neremcat...obcas to nevyjde,kdyz treba musim rict ze treba teplou zeleninu fakt nesnim,ze to nejim od mala..to ze ji vyzvracim radeji vynechavam polevky take nemusim,protze presne jakpises nebavi me lzici jist vodu..doma si ji davam z hrnicku a klidne ji napul jim a napul piju

J taky nechápu tie ich hlášky

U nás se neremcá.

Ja bych Te v Prostreno zrala. To by byly super dily

já zas vyrypuju houby a nejím paštiky s játrama. Takže bych frfňala, kdyby mi to někdo naservíroval :) Pak jsou jídla, která nesnáším a nesnědla bych je ani ze zdvořilosti (jak někdo v Prostřenu třeba řekne \"nechutná mi to, ale abych neurazila, tak ochutnám\"). Takže bych nebyla vhodná účinkující, Vydra by si mě vychutnal a pěkně se ženou pomluvil

Když mě chutná není důvod remcat.

Neremcame, neni proc. Je to vzdy vyborny :-p Povidame ale hodne. Dobre chutnani a bez povidani u nas moc neplati.

Ty jo, tak my s Alešem jíme oběd společně skoro každý den, vyjímečně když máme každý jiný program, je někde na schůzích, jednáních, služebkách, tak ne a nedovedu si představit, kdybychom spolu u jídla nemluvili. Jo, někdy nemám náladu na debaty o Bohu, jak já tomu říkám. Ale my fakt nejvíc věcí řešíme při obědě. Takže obecně mluvení u jídla rozhodně. Pokud jde o to konkrétní jídlo, tak obvykle pokud jíme v Komisi, tak A zkoukne můj oběd a ptá se, co to je, případně jaká je polívka. A pak si to bu%d dá taky nebo naopak něco úplně jiného. Pokud nám to chutná, tak se bavíme o tom, co to přesně je. Už se nám i stalo, že jsem měla chu%t se jít zeptat, jak se to dělalo, jak to bylo vyníkající.Jo, ta se zažíváním byla tímhle divná. Znělo to jak, když je jí ze všeho hned zle..Já zas nemusím mastné a tak bych to prostě nejedla a ne že bych si tím prala pupek a u toho vzdychala, bože bude mi blbě.