Psychostavy na mateřské - diskuze

je...vis jak ja se uz v patek vecer tesim na pondeli???/az se vratime s gobliny do normalu...me to prijde normalni...ja se v nedeli uz kolikrat drzim at na ne vsechny vcetne psa nezacnu rvat

Ahojky ... mam to podobně ... já vždy byla společenská - ne teda, že bych každý den potřebovala někde být - ale byla jsem ve škole, když ne ve škole, tak v práci a hrozně mě to bavilo ... věděla jsem, že až bude malá, bude to jiné, ale nečekala jsem, že až tak moc ... Nemam na sebe chvilinku času, vše se točí kolem malé .. jediné s kým jsem v kontaktu jsou moji rodiče - jsem u nich denně, abych si s nima mohla dát kafe a nemusela si ho davat sama Hrozně se těším do práce ... Malou miluju a jsem za ni stastná, a NEMĚNILA BYCH ale občas prostě člověk potřebuje vypnout.Ale víkendy s manželem mám rada .. většinou někam jedem (i kdyz me veme do Hornbachu, tak jsem za to vděčná Ale sama na sobě cítím, že jsem na nej občas protivná a zlá a to mě hrozně oc mrzí ale at dělám co dělám, nejde to nijak změnit a já musím doufat, že ho tím neodradím

hm, tak stereotyp na mateřské by mě zabil. bych si musela hodit mašli, kdybych měla být delší časový úseky s dítětem sama doma. on je totiž děsně protivnej, když jsme doma. odmalinkata. taky má rád společnost.ale teda, hodně jsem se zklidnila a víkendy se mi taky moc nezdají, že do toho programu zasahuje i někdo jinej, přecejenom si všechno radši řeším sama a po svým, tak, jak jsem zvyklá.

Ja si materskou naprosto uzivam, spolecnosti mam az az, trochu nam to narusuje tatka, ktery nema praci, takze se mu musime dost casto prizpusobovat...ale jinak naprosta pohoda, mit z ceho zit, tak ani po materske nejdu do prace a ucim maleho doma. Ale to je jeste daleka budoucnost....

já to mám úplně stejné, taky jsem radši v klídku doma, den běží podle našeho režimu a vyhovuje mi to.ale je fakt, že někdy mi společnost jiných lidí chybí..a na tatínka se těšíme, protože dělá na směny a toho času je taky málo.nejlepší jsou víkendy, jezdíme na výlety a tak.jsme prostě všichni spolu

Já to mám spíše naopak. Tady nemám svou rodinu kamarádku jednu. S kterou se ale nemusím zase vidět často. A tak mam občas depku. A to hlavně, když je náš táta v práci. Protože on je můj největší kamarád. Ale zase si tu samotu s malou občas užívám A to že jsem se změnila jsem si taky vyslechla už několikrát. Ale to si prostě myslím, že je normální efekt mateřství. Už to tak prostě je

Já to tak asi ani nemám. Já strašně ráda někam jezdím, jedu k mámě, zajdeme si do pizerky na jídlo, posedíme na zahrádce. S kamarádkama na procházku, jako dneska, do cukrárny, na výlet. Stejně nám běží den s tatínkem o víkendu, jako v týdnu. Jen ráno bych ho nejradši co nejdřív vypakovala, protože malého ruší při usínání (přes den spí v obýváku).

tak to mám úplně naopak, těším se až malá bude větší, a budeme moct být trošku akčnější, nejraději už bych s ní chodila na všechna ta plavání, cvičení a masáže, ale vím že potřebuje svůj klid, brzdím se, takže zatím chodíme jen plavat. Taky jsem líná tahat se s kočárem, ale objednala jsem si manducu tak se na ni těším. Malou miluju, jsem s ní hrozně ráda, po porodu jsem chtěla být jen s ní a neměla jsem potřebu kontaktu s okolím. Teď jsou jí 4 m a jsem ráda když si malou chvíli vezme máma nebo ségra, protože mám volněji, mám chuť vyhledávat kontakt i s okolním světem.

Mám tot aky tak a z hrůzou se děsím září kdy mi to skončí. den se řídí podle toho co chce Ondra. Mě ale víkendy s chlapem vyhovují protože vyrážíme na výlety a to je fajn.

Já jsem na to m jako ty. dokonce i hledám výmluvy proč někam nejít, zbytečně mi to komplikuje zaběhnutý den a je to škoda...a na martina jsem někdy taky taková zlá, protože nám ten běh narušuje...ale snažím se to ovládat a zvládat. Nemůžu tu zhnít a odpudit chlapa

Tak já jsem hodně velký a vášnivý čtenář. Miluju společnost ale miluju i takovej ten svůj svět kde mě nikdo neruší. Neumím se nudit - vždy si najdu práci, která mě zabaví, i když by to bylo slepování letadýlek. Ale stav mám tedy opačný, strašně mi tu táta přes týden chybí. Baruška má také svůj režim, hodně jsem díky BOLu poznala holek, se kterýma se občas vídám a je mi s nima strašně fajn. Ale ubíjí mě ten stereotyp, to každodenní dělání toho stejného.

To já doufám, že se do tohohle stavu jednou taky dostanu :) Mě to doma víceméně taky baví, ale někdy mám fakt stavy, že bych nejradši vrazila malou tatovi do náruče a šla si dát dvojku bílýho a cigáro a kamoškou (jenže já tu stejně žádnou nemám, takž zůstávám doma a \"trpím\"). Je to ale fakt asi tím, že já si tu nemám s kým pokecat ani jednou za týden, jedinej kontakt s venkovním světem je skrze internet. Zas jiný to bude, až malá bude větší miminko a bude komunikovat, taky až bude třeba capkat a budem chodit na hřiště, taky je to něco jinýho, s mamkama jinýma se na tom hřišti dá seznámit. Ale momentálně jsem fakt chvilema zralá na psychiatra a Jarin to ze mě taky cítí, proto mi dovolil jet do Hradce na sraz Juchuuuuu