první velká výprava v šátku - diskuze

Tak jsme se dneska s Toníkem vypravili do centra a Tonínek byl uvázaný v šátku. Byla to naše první takhle dlouhá výprava v šátku mhdečkem a prostě daleko. jinak šátek používám spíš doma a nebo v okolí. Pořád jsem se bála, že mu bude vedro-zima a nebo že ho budu muset vyndat a už mi tam nepůjde uvázat. Dneska jsem se poprvé odhodlala a bylo to úplně v pohodě. Jen teda pokud člověk jede někam s dítětem v šátku měl by být v povídavé náladě a přístupný. každou chvilku mě někdo zastavoval a vyjadřoval své názory na šátky...a nebo mě zastavovaly maminky a ptaly se jak se v tom dítě nosí, jak je těžké to uvázat, jestli nebolí záda atd. Hodně mě pobavil pán co se semnou celou cestu busem bavil o bez plenkové komunikační metodě co praktikuje jeho dcera na vnoučeti a dával mi různé ¨chytré¨ radyPotom je také dobré být upravená. Tušit, že si mě všichni budou takhle šíleně prohlížet a věnovat mi důkladnou pozornost. Neroznípala bych si před odchodem beďar na bradě takovým brutálním způsobem a namalovala bych se mnohem víc...Naposledy mě lidé věnovali takovou pozornost, když jsem měla na hlavě kakání od ptáka a nevěděla jsem o tom. Dneska mi to teda taky nedalo a zkontrolovala jsem se párkrát ve výloze, jestli nademnou neletěl nějaký ten kakající ptáček. Ale fakt všechny upoutával ten šátek. Jela jsem vyřizovat na úřad. A nic neobměkčí úřednice víc než culící se baculaté miminko v šátku. Takže zařizování byla radost. Třeba dostanu i nějakou tu sociální dávku navíc Problém nastal, když se mi začalo chtít čůrat. Chtě nechtě jsem musela jít, domu bych to už nevydržela. Ale v Tescu mají naštěstí speciální místnost na přebalování a kojení miminek a je tam i záchod. Takže jsem šla tam, s tím že je tam čisto. Čůrat s miminem v šátku je zážitek, ale Tonda se celou dobu smál. Líbilo se mu jak to cinká o mísuAsi ten zvuk doma nahraju a budu mu to pouštet před spaním. Bohužel jsem zapomněla, že mám hodně dlouhý šátek a vzadu mi trčejí dlouhé cípy. A solidně jsem je vymáchala v záchodě a počůrala jsem je. Rozhodování co teď bylo náročné, ale nakonec jsem je jen vymáchla a vyždímala a obalila igelitkou. Zní to jednoduše, ale zkuste máchat, ždímat a obalovat něco , co je na zádech a vy máte ještě na břiše smějící se mimino :) Byla to fuška. Celou cestu domu Tonda zase prospal, byl tedy vzhůru jen na úřadech a užíval si to tam. Cestou domu v autobuse se velice důkladně vykakal. nejdřív se z šátku ozývalo hekání a funění a já si jen říkala, jeje to bude...a bylo. Zbytek cesty, díky bohu asi 15 minut. Se mi pod nos linul smrtelný zápach miminčích hovínek. Ale dojeli jsme. A bylo to moc bezva, netahat se s kočárkem, nedoprošovat se lidí o pomoc při nástupu do autobusu. A vůbec jsem nebyla ničím omezovaná. Na zádech jsem měla batoh s věcmi a docela byl protiváhou pro toníka. Takže mě záda skoro vůbec nebolela. Bolí mě trochu až teď, ale dá se to....takže od teď budeme v šátku jezdit pravidelně. Zítra jdu žádat do školy o ten individuál, tak snad se miminko bude zase spokojeně culit a dají mi rovnou titul