Moje tchýně je v podstatě hodná, ale někdy se mi zdá, že je to jen způsob jak si zmanipulovat okolí. Celé těhotenství nejvíc křičela do světa i proti naší s manželem vůli jak se na malého těší a po narození ticho po pěšině. Nebudu tu rozvádět, že ani během šestinedělí ani poté mi neuvařila ani polívku, ale pořád dál všude hlásila jaká je babička, to se dalo přežít. Jenže teď když začalo být hezky tak chce aby ji pokaždé manžel přivezt (má dost náročnou práci a ona to má k nám necelou půl h a imobilní opravdu není) a odvézt. To bych snesla, pokaždé malému pošle přesnídávku - samozřejmě schválně slazenou ačkoli ví, že jsme proti tomu, samozřejmě značku kterou nekupujeme a samozřejmě balení, který malej nesní ani za 2x... To by se taky dalo.. Jenže teď začala dělat to, že se schválně začíná vměšovat a \"pomáhat\" tedy spíše překážet, naprosto nerespektuje moje slovo jako matky a když řeknu, že malej potřebuje klid - aby ho nechala být, že musí spát, tak schválně mu div neleze do kočáru a a malej je z toho pak rozhozenej a je hned po spaní a celý režim, který mu od narození striktně dodržuji i na cestách je v tahu. Ví, že mi vadí její způsob výchovy, že nikdy po ní nic nechci, ale zároveň si nepřeji aby mi narušovala má pravidla, kor u mě doma. Teď začly scény, že malej brečí když ji vidí (k malému do 6 roku nejezdila - viděla ho snad jen 3x, a teď se diví, že ji nezná), a já jsem za tu špatnou. Vysvětlování nepomáhá. A když nyní byla i se svojí matkou a opět se opakovala defakto sabotáž mé výchovy - špatné jídlo, narušení režimu, hloupé rady o které se nikdo neprosil, a vyvrcholilo to tím, že když babička čapla kočár a že budem sedět s malým na největším pařáku na sluníčku, tak jsem hodně rázně, řekla že ne. Že je to moje dítě, já si ho porodila, já ho vychovávám a mám x racionálních důvodů proč ho nechat spát ve stínu. Nacož mi bylo řečeno, že ony jsou zkušené matky a já jsem načtená nula atd. atd. To jsem udělala, že neslyším, přešla jsem to. Pak jsem se ale dozvěděla, že po rodině dělaly chuděrky jaká já na ně byla zlá a že je nesnáším a díky tomu je teď celá rodina proti mě ačkoli u toho nebyly a zmasírovali i manžela, že jsem to přehnala ačkoli oni nemají nejmenší právo se ke mě takhle chovat. Tak opravdu nevím co mám dělat - trvat si na svém co se týče syna a rozhádat se se všemi nebo opravdu nevím... Můžete mi prosím někdo poradit? Děkujil..