Proč si myslíte, na základě čeho soudíte, že je většina rodi... - diskuze

Nikdy jsem to nezažila.

My máme ambiciozní babičku (tchýně). Tonda sotva vyjádří svojí potřebu a není schopen naprosto vůbec pracovat na řízené skupinové aktivitě. A ona nám pořád nutí nějákou angičtinu pro malé děti. Koukala jsem na to a je to vip angličtina za 3000/měsíc.A potom by s ním chtěla chodit na jogu pro děti :-)protože je Toník prý nadprůměrně inteligentní a je třeba ho rozvíjet. Což on jako inteluigentní je, ale zrovna tyhle koníčky jsou mimo něj. To není schopen zvládnout. A ona si to pro něj vysnila ještě než se narodil a na jeho momentální individuální předpoklady nebere vůbec ohled.Já bych ho chtěla dát do počítačového kroužku protože to je jeho zájem. Ale joga by mě fakt nenapadla...Ale řekla jsem jí at tam s ním jde na ukázkovou lekci, at si s ním taky trošku užije :-)

Mám ještě celkem malé děti a tak tohle zatím nevnímám ani moc nevidím. Vlastně jen u jedné paní, která svou holčičku hlásí do kdejaké Miss, už se tady o ní hodně psalo v novinách.. Nevím, no, prý to tu malou strašně baví a všude hlásá, jakou bude slavnou modelkou, ale mně se prostě krapet příčí podporovat její marnivost v tak mladém věku. Sotva začala chodit do školy...

No zažila jsem to vícekrát v práci. Někdy pak jednání s takovými rodiči je úmor, minimálně jim vysvětlit, že některé věci by měli řešit dle potřeb toho dítěte a ne sebe. Jasně, že každé dítě je jiné a potřebuje trošku jiný přístup, ale smutné je, když se dítě (nebo mladý skoro dospělý člověk) přístupem rodičů trápí.

ja na takoveho rodice narazila dost ostre a pouzil pri svem utoku a urazene jesitnosti nejhnusnejsi nastroje ,ja nemuzu za to,ze jeho dite je outsider a moje trubky jsou asertivni sobestacni a mimoradne se prosazujici jedinci s usmevem na rtech a vykulenejma nevinejma ocima a tudiz jim jejich grazloviny projdou zatim na vsech urovnich jinak mam zkusenosti jenom se v predhanejicich rodicich ci dite je vetsi genius a kdo co driv umi ci neumi apod...ale pokud me deti budou mit cirou nahodou na neco talent a chut ho navic opravdu rozvijet podporim je a nebude to mejma ambicema,ale prostě prosté vyhoveni lineho rodice,co byl ditkem jako obvykle ukecan a chce mit klid

Já jsem měla jednu takovou kámošku, ona se pak rozvedla a odstěhovala se z Unína, tak jsme se ztratily, tak pevné kamarádství to nebylo, abychom ho udržovaly na dálku.Ta byla brutální. Její dítě v 18ti měsících umělo napočítat do 10ti. V době, kdy stejně stará Maruška poprvé řekla MÁMA, Amálka recitovala básničky. Fakt mazec. Když byly u nás na trampolíně, tak ona na Amálku volala: \"Skač snožmo, skač po pravé, skač rychleji, skač jako žába...\" Tenkrát jsem jí řekla, ať se na to vyprdne, a dá si se mnou čaj, že se holky zabaví samy. Ona pak úplně nechápala, že si dovolím se dítěti nevěnovat a nevychovávat a nerozvíjet.Občas, když jsem srovnala Amálku s Maruškou, tak jsem propadala lehké depresi. Na druhou stranu, Amálka byla uvztekaný uzlík nervů, špatně spala, těžce nezvládala nácvik nočníku, sama se v podstatě neuměla zabavit. Maruška byla sice oproti ní pitomoučká, ale zato těžce v pohodě.Když jsme byly u logopeda, říkala paní logopedka, ať si dám pozor, že je Maruška hodně ambiciózní. Je, vím po kom. Teď mě nutí, abych s ní dělala úkoly a učila ji číst. Asi se budu muset stát ambicióznějším rodičem.

Všeho s mírou... ale mě třeba celkem mrzí, že mě rodiče do ničeho moc netlačili. Chodila jsem akorát do plavání. Na kole jsem jezdit neuměla, na lyžích taky ne, jen se tak šourat na běžkách. Brusle taky nic. Pak přestalo i to plavání (prý jsem bývala nachlazená) a chodila jsem jednou týdně to výtvarky. Jen proto, že jsem si pořád kreslila, ale talent jsem neměla, to bylo proto, že jsem byla introvert a kreslením jsem se zabavila. Dnes mě celkem mrzí, že jsem nebyla vedena k nějakému sportu, který bych pořádně uměla. Na hudební nástroj mě nevzali, takže to taky neumím. Ale rodiče to měli těžké, hrozně moc času se promrhalo dojížděním a těch kroužků kolem dostupných nejen finančně, ale i časově (a autobusově) prostě moc nebylo. Já to beru tak, že chci, aby to dítě nebylo tak levé jako jsem teď já. Máme auto a ten čas tak to dítě nemusí trávit po autobusech, ale na kroužku. Protože já i s tím jedním kroužkem týdně jsem byla určitě unavenější než to dítě, které jich má víc, ale nemusí vstávat v šest ráno proto, aby bylo v osm ve škole.

No jéjda.Ja vidím i ty konce.Třeba u Gabky jedna holka už od školky chodila na vše možné,nic ji nebavilo,ale maminka vodila vytrvale dál,obětovala se jí.Pak ji nutila v 5 třídě přejít na gympl,denně se s ní učila,holka měla doučovaní.Pak teda byla na gymplu,ale nic moc.A v 16 si holka našla starého chlapa(šefa kde byla na brigádě)a šup utekla s ním a ted nemá dokončený ani ten gympl.A ty kroužky do kterých chodila jsou ji taky k prdu.Nebo můj brácha-vede Ali divadelním směrem tak,že dala obří sponzorský dar divadlu a ejhle Ali vyhrála konkurz a zpíva ve sboru,přitom se není schopna naučit ani slova.I moji rodiče,ti mě zas nutili sportovat a já na to nikdy nebyla.No a rodiče ve škole,denně chodi lobovat za lepší známky,prosazovat dítě ,které o to nestojí.

Jak už jsem psala níže, tak já jsem se setkala s ambic. rodičem párkrát. A následky byly někdy dosti skličující. I na třídních schůzkách se mluvilo s rodiči, o tom, co chtějí pro své dítě a za jakou cenu. Pokud je dítě ospalé, bez zájmu a do toho nemocné (o tom jsi psala a já s tím 100% souhlasím, že se vše odrazí na zdraví), tak asi něco nehraje. Podle mého názoru je normální, že chce rodič pro dítě to nejlepší a hlavně je to zcela PŘIROZENÉ. Opírá se o své dětství, snaží se nedopustit chyb, které vnímá, že se v jeho případě staly. Nabízí dítěti cesty. Osobně jsem taky pro více kroužků na běžné úrovni (jak jsi reagovala u mě), ať si dítě vybere nebo ať je prostě všestranně zaměřené.

Ještě mě taky k tomu něco napadlo. Spousta dětí v mém okolí má koníčky právě proto, že na ně rodiče nemají čas, protože jsou v práci. Takže v pondělí keramika, úterý zpívání, středa turistický kroužek, čtvrtek angličtina. Mají to v rámci družiny na základce, a pak už jim to prostě zůstane. Ono je totiž rozdíl, že někdo dělá na směny a je schopen to nějak organizovat, a někdo se vrací denně v 6 z práce. Takže to ani nemusí být o ambicích, ale o tom ať si dítě zkusí co by ho nejvíc bavilo a pokud v tom chce pokračovat, tak ho podpořím. Ano, setkala jsem se s ambiciozním rodičem, ale ta holka zas v tom co dělala byla opravdu dobrá a prostě byla ještě malá, tak to brala jako dril od rodičů, ale myslím že za pár let jim jen poděkuje.