proč jsou lidi tak zlí - diskuze

Byli jsme s Toníkem na hřišti, chystali jsme se tam na opékání buřtíků. Byli tam dva kamarádi, jedna maminka s holčičkama a její matka a my. Pak přišla nějáká starší paní s 5 ti chlapečkama. Oni si normálně hráli a lumpačili, Tonda se chtěl přidat. Ale on to s dětma prostě neumí. Pořád se jim pletl pod nohy, stavěl do cesty, různě si tam lehal, zdržoval na klouzačce, semtam padl na záda a minutku ječel a pak se zvednul a hrál si dál apod. ta bába začala, že tohle by si ve školce teda nemohl dovolit. Já jelikož jsem už chvilku pozorovala její naštvání jsem odsekla, že on do školky ale nechodí. A ona na mě začala řvát že mám nezvladatelné dítě, že s ním nemám nikam lézt a měla jsem si ho vychovat.Pak zavelela dětem odchod a že jdou, tady s tím dábelským dítětem nebudou. A to byl Toník fakt v pohodě na svůj standart. Když odešla měla jsem slzy na krajíčku (já tohle poslouchám všude) a kamarád mi říká: Jako ted to bude těžké, ale když se ještě zasnažíte tak ho převychováte. A pak něco ve smyslu, že do ted jsme výchovu zkazili a nemůžeme se divit že se Toník chová jak se chová. Že žádný autista není a je to jen výmluva pro zkaženou výchovu...Nebyl schopen nebo ochoten si nechat vysvětlit, že autismus není jen dítě co sedí u zdi a klátí se ze strany na stranu...Do toho se mě teda hospodský zastal, že je Tonda dneska moc hodný a at mě nechá, že se prd vyzná.A najednou ta maminka spustila (známe se od vidění) a není už trochu starý na plenu? Takhle zlobivé dítě jsem v životě neviděla, a najednou začala ječet. On mi mlátí dítě on mi mlátí dítě. Tak jsem tam koukla a říkám. Néé on si jenom lopatkou vyhrabává písek na pískovišti a asi s ní trochu mává, ale nikoho nebije. Ona řekla že tady nebude sebrala dítě a šla. Ten jeden kamarád na mě jen tak koukal pohledem jako že j emu to líto, ale můžeme si za to sami...Já se rozbrečela sbalila Tondu a odešla. Buřty a skleničky a tak jsem tam nechala.Ale já už prostě nemůžu. Všude jsou na mě lidi hnusní, ale ti jsou cizí už je nikdy neuvidim. Tohle je blízké okolí a ještě i člověk co jsem považovala/považuju za kamaráda.Mě to tak moc ubližuje. Já dělám první poslední aby byl tonda aspoň trochu začlenitelný do kolektivu a daří se. Život tím máme zkažený, nic nemůžeme, nejspíš nás stejně jednou pozabíjí a lidi jsou ještě tak zlíJá mám pocit takové marnosti a smutku.