Proč dnes nejsou muži gentlemani? Nejsou vzory, nebo blbá vý... - diskuze

tak jsem si v posledních dnech četla na netu o gentlemanech, teda spíš blogy a jiné sebeprezentace současných mladých gentlemanů. Existují! Ale je to o módě a dokonalým oblíkání. A holení se štětkou a nošení drahých vintage hodinek. Samozřejmě k tomu patří i soubor etických norem, ale to je zřejmě diskutabilní, který tam patří, jak moc v historii zpět se má zajít, navíc je prostě o moc zábavnější psát o oblíkání a obouvání. Ale určitě se člověk lépe chová, je-li hezky ustrojen. Tomu vcelku věřím.Mně osobně je toto hodně cizí, u žen tak nějak chápu, že je baví se zabývat obchodama a oblečením, ale u mužů si říkám, jestli tito gentlemani nejsou vlastně takový "položeny"

předně si myslím, že být gentleman nebylo ani dřív nijak masový, že vždy to byla záležitost jen omezené skupiny lidí.Pak je teda otázkou, co si pod tím pojmem představíme...Já asi tak leda Jamese BondaMyslím, že pomáhat si navzájem bysme si měli bez ohledu na pohlaví - tím chci říct, každý by měl ostatním pomáhat. A takový to, že tě muž pustí do dveří, to je jen taková roztomilost. S těžkou bednou by ti měl pomoct každej, kdo je silnější (a má čas)Dneska si sebe lidi málo všímají a navíc jsou ostražitější (když důchodkyni mladý muž nabídne pomoc s těžkým nákupem, nejspíš to bude zloděj..)

mam take kolem sebe nejblizsi gentlemany, a rada se necham hyckat co by zena..tudiz nikdy nenosim nakupy ,pokud je blizko muj muz ci otec ci bratr, je samozrejmosti otvirani dveri..uz i hopik nam je otvira a drzi....a ze muzi se potrebuji emnacipovat to asi jo,jen ze zenskejch y mohly prestat byt az tak velke husy..

Doma mám něco co je až NADgentleman. Až to nudí, ale prostě je můj a nedám ho.V práci se pohybuju mezi cca 150 lidma(komenty o dělnické profesi si komentující rádi určitě rádi odpustí, ti lidi co u nás jsou mnohdy mají více škol a z různých důvodů jsou tam kde jsou...) v několika generacích a zjišťuju jednu věc. Je-li kolegyně mladá, či mladě vypadající a přitažlivá(a to musí nějak opravdu vypadat Páč v plášti, gumové zástěře síťce na hlavě a modrých gumových rukavicách to kouzlo má málokterá) chlapi napříč generacema přiskočí a pomůžou. Ale taky je tam pár hovádek co rádi s povýšeným úsměvem na ksichtě i tu mladou krásnou nechají dělat i za sebe.Mimo manžela se v civilu s chlapama abych od nich potřebovala pomoc nesetkávám (nepotřebuju to), takže všeobecně o gentlemanství diskutovat nemůžu.

Já ti nevím, já pracuji mezi samýma chlapama a nemám pocit, že by byli negalantní, to spíš já mám díky výchově problém si nechat jako žena pomoct... Já naopak mám spíš pocit, že si za ty my ženy můžeme samy, protože všechno chceme přece zvládnout. Teda aspoň většina...

Napsala jsi to veeeeelmi výstižně. Bohužel, je to tak. Na druhou stranu je velmi příjemné, když chlap s něčím pomůže. Škoda, že tady na Bolu si to asi žádný chlap nepřečte.

Myslíš, že dřív to bylo - co chlap, to gentleman? Spíš co chlap, to soudruh, mám obavu. A i předtím bych tipla, že gentlemanství bylo záležitostí spíše vyšších vrstev, velmi pochybuju, že měl sedlák starost, aby pomohl své ženě do kabátu, nebo aby jí pustil první do dveří.Jinak ke mně se muži chovají velmi gentlemansky, až mě to někdy uvádí do rozpaků, protože já pomoc většinou nepotřebuju, jak už jsem psala, fakt mi nedělá problém natankovat a nevidím v tom úkol, nad kterým by se měla něžná žena hroutit. Ale pomoct si nechám, pěkně poděkuju, mužovo ego polechtám.. a většinou to myslím vážně, mám radost, když mi někdo pomůže, i kdyby to bylo to blbé tankování.Naopak mě překvapí, když se chlap jako gentleman nechová, já normálně do dveří bourám, pokud mi je muž, který je v nich taky, nepodrží, automaticky očekávám, že podržené budou. Asi je to fakt kozama. Protože já rozhodně nevypadám jako bezradná ženuška či něžná víla, kterou je třeba chránit před zlým světem.

svého vlastního otce jsem ideálního neměla, naštěstí ten nevlastní - který s námi žil od mých devíti let - mi to vynahradil :-) vždy gentleman, s mamkou se pořád vodí za ruce, milý, pozorný, na plesech tančí, vystupuje normálně, dbá o sebe :-) přesně podle něj jsem hledala svého muže :-) naneštěstí poprvé jsem se pěkně sekla - z muže, který tak na venek vystupoval, se vyklubal ve skutečnosti pěkný hajzl a buran a krásné vystupování na veřejnosti byla jenom přetvářka :-) ten druhý je sice trocho buran, ale zase mě má rád a chová se všude stejně, na nic si nehraje a vím, co od něj čekat :-) ale jinak se vším pomáhá, na plese tančí z lásky ke mně a je to muž s velkým M

Ted jsem zrovna rozčílena na mojeho tatku.On je hrozný buran.Ted dojedl brokolici ze sýrem a říkal-kdyby jsi jedla tak zdravě jak já tak nemáš tak hnusné vlasy a všechno.No jo no.

Já otce neměla. Ale byla jsem vždy vychovávaá hodě k respektováí takových těch společeských norem. Hrozně mě překvapilo, když mě na randetech kluci epouštlěi první do dveří, nepomáhali mi do kabátu a neobjednávali v restauraci atp. Bývalého, takového burana jsem si na to převychovala a vytvořila jsem z něj galantního gentelmana, i když pomáhání ženám a takové to že žena je slabší a tak jí pomůže a ochráí měl jako samozřejmost to se mi líilo.Martin je buran. Né buran z vesice, ale bura z Prahy. Schválě tahle pravidla erespektuje, a ještě se a to tváří hrdě.