Pro Zajice - diskuze

Nebylo to žádné extra vzrůšo. Přijela holka, nejdřív udělala rozhovor se mnou a pak s Pepou, ten druhej u toho nesměl být. A ptala se na takové věci, jako jak to máme se sexem, jak si dělíme domácí práce, jak to vidím s návratem do práce, kdo se stará o Marušku, jestli máme čas na koníčky, jestli se cítím atraktivní a tak. Víceméně to, co by každý čekal. Ono my už máme rok a půl po porodu, tak už jsme velcí machři, to jsem jí taky říkala, že v šestinedělí bych odpovídala jinak, to žádnej sex nebyl, atraktivita v čoudu, vytahané břicho, na kterém mi narostly tmavé chlupy...Zaujaly mě tyto otázky. Jestli se cítíme být spíš rodiči nebo partnery. To je myslím hodně k zamyšlení. My už jsme teď zase partneři, ale po porodu tak půl roku jsem se cítila být spíš rodič.Pak jestli se venku držíme za ruky. To mi přijde hloupá otázka, jak asi, když já tlačím kočár a Pepa má na koňovi Marušku, která se už v kočáru okázale prudila.A poslední zajímavá otázka: Jak zvládáme tu zátěž. Tak to jsem nechápala. Nemám ráda, když se o dětech mluví jako o zátěži. Jasně, že něco to vezme, ale mnohem víc dá.Ale ptala jsem se jí, jestli někdo vnímá dítě jako zhoršovatel partnerského vztahu a ona říkala, že docela jo. Já si teda myslím, že dítě ten vztah nezhorší, spíš je víc napjatých situací, tak se člověk víc odkryje. Samozřejmě nemluvím o sexu, to bohužel je Maruška dobrej kazišuk, ale to k tomu patří a i to by měl kvalitní vztah ustát. Koneckonců, od čeho máme rychlovky? Kdo to nestíhá během večerníčku, nemá nárok.SLíbila mi, že až to napíše, tak mi to pošle, ať si to můžu přečíst, bude to tak koncem května, tak pokud tam bude něco zajímavého, tak určitě rozšířím drby dál.