Pro Pajdíčka.. - diskuze

Pavli, usnula jsem včera až někdy o půlnoci, hodně jsem o tobě přemýšlela. A hodně v souvislosti s tím, co napsala Cukřík - že je jen o tři roky starší než ty. Vidíš, já jsem zas o pouhé tři roky starší než ona, ale už šest od tebe. A ve svých dvaadvaceti sama sebe rozhodně řadím mezi opravdu mladé maminky, většina mých vrstevnic má úplně jiné zájmy, a já to naprosto chápu, nicméně být maminkou byla moje volba, dlouho rozmýšlená, a i tak mě spousta lidí řadí do kategorie \"jééžiš, ona otěhotněla na škole (střední mám hotovou), tak mladá a zkazila si život..\", ale to trochu odbíhám. Možná se budeš zlobit a možná vůbec nemám pravdu, tak to neber jako útok proti sobě, ale prostě jako názor možná k zamyšlení. Zaprvé - jsi hrozně mladinká, v prvé řadě sis neměla pořizovat další dítě, ale hlavně dodělat střední. Já když nedodělám školu, v podstatě se prd stane, maturitu mám, tak co. Ale uvědom si, že jsi vdaná za chlapa, který je schopen tebe i tvoje děti uhodit, a tohle je pro mě prpostě něco, co moc moc idsuzuju. Ještě bych pochopila facku v hádce, kterou zapříčinila žena a opravdu udělala tomu chlapovi něco odporného, pochopím plácnutí přes zadek, když dítě zlobí - ale ne vědomé mlácení malého miminka. To bys jako máma vůbec neměla dovolit, okamžitě ses měla sebrat a odejít.Žádný azylový dům, máš rodiče a rodiče jsou tu od toho, aby svým dětem pomáhali i s těmi největšími průšvihy,m a nevěřím, že by tě vyhodili. A že mají poznámky, že čekáš druhé dítě? No to se nediv, ve své situaci, tvoje máma je přeci jen starší a zkušenější, a ať je jakákoliv, vidí,ď už jedno, ale měla by sis to uvědomit. Druhá věc je to, že jestli tě zplnoletnili ke svatbě, měla bys být plnoletá se vším všudy, ne, tedy i mít možnost vlastního účtu. A pokud ne, zajdi na sociálku a nech si peníze posílat na své jméno na adresu rodičů složenkou. Nevěřím, že tohle nemá řešení. Hlavně jsi neměla přistoupit na společný účet, to v žádném případě. Je to risk i ve fungujícím vztahu, natož u vás. Třeba jsem moc tvrdá, ale já bych se ke chlapovi, který uhodil moje dítě takovýmhle způsobem, nikdy nevrátila. Je jasné, že máš strach, ale on bude schopen udělat to znovu. Nesliboval ti už jednou, že se polepší? I kdyby měl nervy sebevíc v háji, uhodit malého neměl právo. Mimochodem, pokud vydělává, máš právo na alimenty, na to nezapomínej.A co se týče situace u tchýně - já sama si pamatuju, jaká jsem v sedmnácti byla. Nevyrovnaná, pořád ještě puberťák s černobílým viděním světa. Chvilku bylo všechno naprosto supern a já byla téměř v extází štěstím, a druhý den stačila maličkost a topila jsem se v depresích, nikdo mě necháýpal, všichni mi ubližovali..a když se ti do toho teď zamíchají těhu hormony - tak potěš, to je dost drsný koktejl. To samé tvé tvrdohlavé odmítání jít k rodičům - musíš si uvědomit, že v prvé řadě jde o tvoje děti a jako máma bys měla být schopná zkousnout leccos. Jak už holky psaly, dospělou se nestaneš tím, že porodíš jedno nebo víc dětí. Dospělou se staneš v okamžiku, kdy jsi schopná se sama o sebe a svoje děti se vším všudy postarat, a to teď v tvém případě nehrozí. Jsi bez peněz, bez bydlení - seber se a mazej k rodičům. Není to slabost, je to od tebe jasná prosba o pomoc a vaši tě nevyhodí. VždyŤ s nimi nejsi rozhádaná, normálně spolu komunikujete, tak na co čekáš. Jezdit někam do Lípy nemá cenu, stejně to budeš muset řešit. Sama jsi ještě v podstatě dítě, i když to nechceš slyšet, a dítě v nouzi má hledat pomoc u rodičů, u mámy - pořád máš právo na trochu naivity a bouřlivého jednání, to ano, ale jednou jsi máma a tvoje děti musí být na prvním místě..nesouhlasím s tím, jak holky psaly, že mu máš dát šanci, že to udělal v afektu. Jo, je mu třiadvacet, je taky strašně mladej, ale to absolutně není omluva. Jako máma to teĎ už taky vím - kdyby chlap uhodil mě, dobře, ještě to zkusíme. Sáhne na moje dítě a v životě nás už neuvidí. Je mi jasné, že není lehké odejít, a spousta žen, co zažívá domácí násilí, skutečně nezvládne odejít, ale tady jde o tvoje děti, braň je a udělej všechno proto, aby měly šŤastné dětství...!!! Bude ti ještě pár let trvat, než se s tím vším vypořádáš a budeš schopná uvažovat jako dospělý člověk, bohužel ty ses dostala do situace, kdy bys to potřebovala umět už teď. Já si v sedmnáscti sice sama sebe taky uměla představit jako mámu, ale nešla bych do toho, s nedodělanou školou, nevybouřená..do devatenácti byl můj život jeden velký mejdan, zato teĎ už jsem v klidu mamina bez pocitu, že bych o něco přišla..prosím, ještě jednou, neber to jako útok, prostě mi to nedalo..moc držíme palečky..a ozvi se nám...