příspěvek na domácnost - diskuze

Mě to přijde hlavně kvůli těm dětem. Martin žil do 25 u rodičů a nic neplatil. Občas přispěl na jídlo, ale neplatil za byt, elektřinu atd. A místo toho si kupoval z peněz elektroniku na kterou nemusel šetřit a měl jí hned.Jak jsme začali bydlet spolu byl celý v šoku. Jak je vše drahé. Že i mýdlo stojí peníze. Že se musí kupovat ručníky, toaleták apod...Že na velkou věc se chvilku šetří a nemůže si jí dovolit hned. Ježiši nákup na týden nestojí dvě stovky???Ještě teď po tolika letech se s tím potýkáme...Neumí šetřit a nechápe že věci jako třeba Savo nebo ten toaleták se musí kupovat a nepadá z nebe.Takže já z vchovných důvodů bych určitě po dítěti peníze chtěla. Třeba bych je dávala stranou a pak dala jako svatební dar, nebo jen tak dar k osamostatnění až by se odstěhovalo pryč. ALe stejně jako kapesné budu dávat aby se naučilo hospodařit s penězma tak až bude sám vydělávat bude on něco dávat mě.

Dobře,tak já to osvětlím ještě z druhé strany.Své děti uživím.Dopřeju jim v rámci možností vše co potřebují a chtějí.Taktéž jim časem dopřeju i vzdělání.Ale vzhledem k tomu,že nejsme nijak bohatí,je to vše na úkor mého pohodlí.Já bych chtěla spoustu věcí a nedopřeju si je,protože děti mají přednost.Takže nevidím jediný důvod k tomu,abych v okamžiku kdy začnou být výdělečně činný i nadále sponzorovala dospělého člověka.Já udělám maximum pro to,aby dostudovali a uživili se.I s tím,že já se uskrovním.Ale s tím končím,jakmile přinesou první výplatu.Budu hnusná matka?Možná.Ale pžiznám se,že je mě to úplně jedno.Ještě se může stát,že se mezitím stanu milionářem a pak třeba budu ochotná sponzorovat i dospělé haranty.

A ještě snad moje poslední vyjádření k tématu.Pokud by se holky rozhodly žít s námi v baráku, tak budou bydlet v patře, kde časem bude samostatná bytová jednotka s vlastním elektroměrem a spol. Takže by měli oddělený život s oddělenýma financema, nic za pronájem patra bych po nich samozřejmě nechtěla.Já tak nějak tady půlce BOLu, která bydlí v 3+1 nevěřím, že by něco od děcek chtěli. Naopak si myslím, že po měsíci soužití v panelákovím bytě by jim cpali prachy horem dolem, aby dítko vystřelilo do podnájmu.

Od chvíle, kdy jsem začala vydělávat, tak jsem domů musela přispívat na bydlení. Táta nechtěl moc, ale něco jo. Později, jsem platila půlku všeho. Přispívat nějakou částí na domácnost mi přijde dobrý, naučíě se, že nic není zadarmo. Já bych si ty peníze brala a ukládala bych jim je a až se budou stěhovat, tak bych jim je dala. Třeba. Zatím jsem nad tím moc nepřemýšlela.

jý bych řekla že je to v pořádku, přeci jen jídlo a prášek na praní a voda něco stojí, tak ať se zapojí, navíc si vzpomínám živě na sebe jak jsem si diktovala co chci večeřet, snídat a tak....

Přispívala jsem a i po dětech to chtít budu. Platila jsem i Vaškovo rodičům, když jsme u nich byla. Ovšem doufám, že jakmile nastoupí do práce, tak vysmahnou. Stejně jako já.

mně by jako dceru hanba fackovala, kdybych na inkaso, rodičům nepřispívala. Když už potomek vydělává-nemyslím prkotinu jako brigáda apod, myslím HPP-, tak je samozřejmost, že se nechová jako vyžírka a přispívá.Tedy pokud u těch rodičů bydlí. Né celou výplatou, ale po dohodě určitou částkou a zbytek peněz je potomkova věc, co si s tím udělá. Koneckonců většina rodičů ty peníze odkládá bokem na horší časy a nebo je vrátí třebas jako svatební dar. Koneckonců, když už vydělává, tak je plnoletý a klído pído může nasekat dluhy a exekutora nezajímá čí je co, jde v prvé řadě po bydlišti...

tak samozřejmě, pokud si vydělá to moje dítko v práci jen 6tis., tak mu nevezmu 3 tis. na nájem a energie. Ale když bude u mě žít, bude se u mě cachcat ve vaně, jíst jídlo, mít zaplej komp v elektrice, tak se prostě bude muset naučit, že to není zadarmo a že se to platit musí. Samozřejmě bych mu nenafařila 7tis nájem plus 3tis poplatky A neberu to ani tak, že děcko je na studiích a chodí si přivydělávat, to je prostě moje zodpovědnost, aby student měl kde spát a co jíst a to, co si vydělá, je prostě jeho.Vidím to u tchánovců, mají v baráku nastěhovanou dceru s manželem a dvěma děckama a oni jim za celou tu 4 členou rodinu dávají asi 3 tis.? TO mi přijde směšné, když dohromady mají ještě větší prachy, jak rodiče My platíme 10 tis. nájem a co jako, to málo, co si vyděláme, nastrkáme cizímu člověku do kapsy. Mě osobně by hanba fackovala, kdybych bydlela u rodičů a neplatila bych nic.

Luci, já jsem teď toho názoru, že pokud dítě už bude plně vydělávat, ne studovat a jen si přivydělávat, tak se na nějakém příspěvku domluvíme. ale nejraději bych byla, kdyby s nástupem do práce souviselo také odstěhování se, třeba na podnájem

A ještě jedna poznámka. Když jsem u našich byť jen na návštěvě na týden, tak považuju za samozřejmé, že nakoupím jídlo, upeču moučník, když je máma v práci a tak. Takže rozhodně bych se podílela, ale asi ne tak, že bych vysolila 15tého prachy na dřevo a pak se nechala živit. Prostě jednou nakoupím já, jednou maminka, jednou umyje koupelnu ona, jednou já. Když jsem jezdila k našim jako studentka, tak jsem samozřejmě peníze nedávala, to jsem byla ráda, že se uživím sama, ale jezdila jsem pokud možno ve čtvrtek večer, abych mohla v pátek, když byli naši v práci, řádně vygruntovat byt.

Ale ještě mě napadlo, já bych našim nic nedávala, páč oni by mě nenechali u nich bydlet. Oni by mi ještě přidali, abych vystřelila z domu. Ségře platí kus nájmu, aby ji neměli doma.Maminka si totiž myslí, že dítě nad 18 (nad maturitu, teď se maturuje později) v baráku je zhovadilost a má v čemsi pravdu.

Příspěvek na domácnost mi přijde naprosto v pořádku. A pevně doufám, že kdyby taková situace nastala a děti bydlely doma ještě v době, až začnou chodit do práce, tak je samotné napadne přijít s tím, že by něco přispěly.

Ještě jsem nečetla nic, tak Ti napíšu neovlivněná.Taky mi to přijde divné. Ale asi by záleželo na situaci. V situaci \"rodiče za vodou, mladí maji malé dítě a šetří každou kačku\" bych jim ty prachy nechala. V situaci \"rodiče chudí důchodci\" mi naopak přijde samozřejmé, že většinu bude platit mladá rodina.U nás je to tak, že s našima sice nebydlíme, ale naši nám pomáhají finančně hodně, protože jinak nemůžou a sami mají přebytky, žijou skromně, byt je jejich. Ovšem samozřejmě se počítá s tím, že až půjdou do důchodu, a přestanou se cítit na to, aby bydleli sami, tak se nastěhují k nám a my se budeme starat o ně.

O své děti se samozřejmě starám proto že je mám ráda,né proto že musím.Ale nezlob se na mě,do kolika let bych tohle měla dělat?Pokud vystudují a budou zaměstnaný,to jim mám nechat výplatu jako takové soukromé kapesné a dál na ně dřít?Ano,dřít,slyšíte dobře,protože v okamžiku kdy dítko dostane výplatu a nechá si jí pro soukromé účely(ať už jsou jakékoli),degraduje mě na pouhou neplacenou služku.Nechápu proč bych měla nadále živit,šatit a i jinak finančně podporovat dospělou osobu.Co mu to může dát do života?Jen přesvědčení,že peníze které si vydělá jsou jeho aniž by se musel podílet na chodu domácnosti.A chudák budoucí manželka či manžel.V takhle nastaveném myšlení se také může stát,že až bude mít jednou manželku na mateřské,klidně jí vysvětlí,že jeho výplata je jeho a víc ho nebude zajímat.Já teda doufám,že vychovám děti tak,že to budou oni sami kdo přijdou a řeknou,že budou přispívat na domácnost dokud s náma budou bydlet.Mimochodem to že mě dají například 2tisíce na domácnost,nevylučuje,že si další 2 tisíce nemůžou spořit někde bokem na bydlení.Výplata doopravdy není kapesné a nástupem do práce by si dítko mělo uvědomit,že za svůj další život zodpovídá samo i po finanční stránce.

To si jako děláš srandu. Už jen z principu by měli dávat. Vždyť ty peníze nemusíš utratit, ale schovat do budoucna. Znám jednoho je mu přes 30, válí se u maminky, která mu uvaří, vypere a vyžehlí, k tomu si dotáhl ještě ženskou s dětskama. Všichni tam jsou zdarma, nepřispějí nic a ten nic neušetří a všechny peníze utratí převážně za hospodu, takže v závěru ani nic nemá.

no, ja si myslim, ze neco malinko by prispivat meli (nebo jednou budou). Ja jsem nasim davala litr (byla jsem na podpore hned po skole a dostavala z up asi 2,2), pak jsem si nasla praci a i podnajem (nasla jsem si i spolubydlici) a nasi me prvni najem zaplatili. Pak uz jsem jim nic nedavala. Jedna z mych spolubydlicich davala rodicum petikilo/mesic, protoze jezdila domu na vikendu (tak voda, elektrina, prispvek na jidlo..). Kazdy jak si to nastavi.

Já po svých dětech peníze chtít nebudu. Živím je totiž hlavně z lásky ne z vyživovací povinnosti a to se nezmění tím, že začnou chodit do práce. Druhá věc je ta, že se je budu snažit vést ke spolehlivosti, zodpovědnosti a samostatnosti. Takže doufám, že budou sami mít touhu se osamostatnit v době, kdy se finančně postaví na vlastní nohy. Kdykoli budou u mě vítáni, ale předpokládám, že se jednou rádi ode mě odstěhují.jak kdysi já od táty.

No já nevim, nedostala jsem se do takový situace, že bych vydělávala a bydlela u rodičů, ale pokud bych se dostala, tak bych asi sama chtěla něco přispívat..No a pokud by se to stalo s dětmi, tak bych určitě po nich taky něco chtěla, prostě z principu - nic není zadarmo.

Já doufám, že až děti budou vydělávat, budou již bydlet samostatně a u nás, kdykoliv budou chtít, budou vítáni jako návštěva na dobu, jakou uznají za vhodné.

nedokážu si konkrétní situaci za pár let představit, ale zatím říkám, že bych nic nechtěla

U nás byla taková dohoda, já jsem platila 1500 domů a naši mi to dávali na stavební spoření a pak mi to za 5 let dali. Byla jsem doma do 25. V podstatě jsem byla doma zadarmo, oni asi moc nevěřili, že si sama našetřím a tak to udělali za mě.

Nestihaaaaam. Ctu az ted. Moje deti rozhodne prispivat budou. Ne pomerne, ale aspon symbolicky, stejne jako tenkrat my s brachou. Duvody uz psaly holky, to podepisuju. A stejne jako nasi jim to budu tajne schovavat, az se odstehuji.

nemusí přispívat poměrnou část, jako v nájmu, ale aspoň něco.. hodně tím dětem do života dáš - pocit zodpovědnosti, samostatnosti.. a pokud jim ty peníze uložíš a přispěješ jim tím jednou k vlastnímu bydlení, tím líp

Já jsem dávala hned po škole. První tři měsíce jsem měla peníze z úp (kolem tří tisíc) domů jsem dávala tisícovku, pak jsem měla plat, dávala jsem dva tisíce. Jsme tři děcka, velký barák, rodiče zas tolik nevydělávají, živili nás celý život, pomáhají i teď. Propadla bych se hanbou nedat nic, užívat si, i když jsem šetřila a vidět, že si naši nemůžou nic dovolit, opravit atd. protože živí dospělé děcka, které už nemají doma co dělat, mají svůj plat (i vyšší). Pomoc rodičům beru jako samozřejmost, pomáhám i teď oni zas pomáhají nám. Navíc v dnešní době, děti bydlí dlouho u svých rodičů, nesnaží se osamostatnit a myslím, že je v tom notná dávka pohodlnosti. Já po svých dětech peníze chtít budu, kolik ukáže až čas, jak na tom budeme finančně.

Promiň, ale myjou se, svítí, čumí do počítače a na televizi, to prádlo a nádobí se taky bez vody neumyje a nevypere a postel ošoupávají častěji než když přijedou na víkend... Já taky našim přispívala dle možností, ani by mě nenapadlo jim něco nedat...

No jo,Luci,ale jsou lidi,co si nemůžou dovolit živit své dítě třeba do 30,než se vdají,ožení,odstěhují apod.Já jsem mamce musela přispívat.Dávala jsem jí celé své výživné od taťky a celé své dětské přídavky.To ještě v době,kdy jsem nevydělávala.Ono by mi to až tak nevadilo,kdyby mi dávala aspoň nějaké kapesné nebo sem tam něco koupila (nebyla jsem náročná,ale nahatá jsem taky chodit nemohla),ale neměla jsem nic.Ona se hodně brzy spolehla na to,že co budu potřebovat,mi koupí Michal,se kterým jsem už od 17.Ale to jsem hodně odbočila,pořád spoustu věcí cítím jako křivduOno hodně záleží na finanční situaci rodičů.A taky mi přijde správné,když dítě přispěje alespoň nějakou menší částkou na jídlo apod.