příklad - diskuze

Je to maličkost, určitě se u vás odehrávají také denně,ale jak reagujete?Moc mě to zajímá,popíšu vám příklad:Andulka ,třeba dopoledne doma, si jde umýt ruce a polije si tričko,s kňučením \"Mamííííí\" ke mě přijde a tancuje a svíjí se přede mnou že se polila,svlíknu ho na půl,to je jasný,pomůžu jí,ale ona ho dosvlíkne a mrskne s ním na zem v koupelně a uteče do pokoje, já na ní volám \"Andulko, vrať se do kopulny a dej to na topení\" a z pokoje se ozývá buď nic nebo \"NE,NEDÁM,HIHIHI\" tak to ještě zopakuju a pak jdu do pokoje a řeknu to ještě jednou.On se na mě směje a pokřikává \"nenenenenene\" u toho řádí se Štěpánem.A v tu chvíli nevím co je dobře,odejít a udělat to za ní?To se mi vůbec nechce,a taky chci být důsledná. Mám vyzkoušeno , že i když to řeknu přes 30x,tak se nic neděje,tričko by leželo na zemi v koupelně do soudného dne.Tak stojím v tom pokoji,pak jim spadla matrace,po který se klouzali,tak jsem ji opravila a najednou se Andulka zvedla a řekla \"Mami,já jdu uklidit to tričko\"No a tak přemýšlím ,proč až tak pozdě?To chce jen výměnný obchod?Já jí pomůžu a ona mě?Kdyby se to stalo manželovi,tak on by hned po dvou žádostech o uklizení,vzal Andulku za ruku a dovlekl by jí do koupelny a stál by u topení,než to na něj dá a on by řval,a ona by brečela a Štěpán by plakal a běžel za mnou.Tak jak je to správně?Je to několikrát za den, mnoho maličkostí,ale od nich se přeci odvíjí řešení i těch velkých věcí.Jsem z toho jelen a už blbnu.