přijela bych sem rodit zase - diskuze

V nemocnici Milosrdných bratří v Brně jsem rodila v únoru 2009 své první dítě. Porodní plán jsem neměla, připadá mi hloupé něco takového psát a pak při příjmu strkat těm lidem do ruky, co jsem potřebovala při porodu, o to jsem si řekla. Klistýr jsem nedostala, stejně už jsem byla po celém dni kontrakcí úplně prázdná, a stejně bych ho ani nestihla (ale pokud by bylo třeba, šla bych do něj), holím se sama a dobrovolně, takže ani toto téma jsme nemuseli při příjmu řešit. Přijela jsem na příjem už hodně otevřená, se silnými kontrakcemi, monitor se nám nepodařilo hned při příjmu natočit. Sestřička, když mě viděla, jak jsem mimo, mě poslala do sprchy, ať si trochu ulevím, že monitor natočíme později na porodním boxu. Ve sprše se spustily kontrakce ještě intenzivněji a ten monitor na boxu už jsme skoro nestihly :-) Rodila jsem tedy ve sprše, kam mi sestra přinesla míč, potom zavěšená do manžela až do poslední chvíle, kdy mě vyzvali na porodní křeslo (to už vykoukla občas hlavička). Během jedné kontrakce se pak narodil můj první syn. (Rodila jsem v boxu nejblíže ambulanci, mohla jsem si vybrat, v té době tam nikdo jiný nebyl.) Malý, když mi ho dali na břicho, vůbec neplakal, tak z toho usuzuji, že porod byl dobrý. V porodnici jsem rodila všeho všudy hodinu a půl (doma předchozích pár hodin). Rozhodně jsem byla s přístupem personálu spokojená, i když šití po nástřihu jsem si vytrpěla a pak mi povolil poslední steh, takže jsem zůstala otevřená víc, než bych chtěla. Ale gynekolog mi po šestinedělí řekl, že jsem profesionálně nastřižená a uvnitř i výborně sešitá, akorát venku to holt povolilo. No co už, daň mateřství, prý se to spraví s dalším porodem.
Nakonec i na šestinedělí a novorozeneckém oddělení jsem byla spokojená, jen mě opravdu překvapilo množství sester, které se střídaly, takže péče nebyla moc kontinuální, ale člověk aspoň získal víc možných návodů, jak problémy s miminem řešit, každá sestra měla jinou zkušenost. Všude bylo čisto, když jsem něco potřebovala, řekla jsem si a vyhověli mi. I jídlo mi kupodivu chutnalo, na to, že to byla nemocniční strava.
Nakonec jsem požádala, jestli bych mohla zůstat o den déle, že se o mě doma nemá kdo postarat, tak si mě tam nechali (zrovna měli místo).
Maminky mají k dispozici čisté prádlo (pro sebe a na postel) non-stop, pro děti taky dostávají dost oblečení a bavlněných plen, nic jsem nepotřebovala svého kromě jednorázových plen a čistících ubrousků.
Potěšila mě taková jedna drobnost, která prý v jiných porodnicích v Brně není, že teplotu neměří klasickými teploměry (nesnáším strkat teploměr malému do zadečku), ale mají jakýsi přístroj, co blikne na čelo a je to :-)
Porodnice je to příjemná, i když na pokojích je místa jako na vysokoškolských kolejích (skoro jako v sendviči), při projektování nemocnic si asi architekti říkají \"porodnice, tam jsou malé děti, tam moc místa nepotřebují...\", ale tři maminy na pokoj a šest na sprchu a WC v buňce, to si myslím, že je dnes lepší standard. A vše je blízko a po ruce.
Základem dobrého porodu stejně nakonec (kromě zdraví a štěstí, samozřejmě) je podle mého názoru dobře připravená a disciplinovaná rodička a nejde ani tak o to, ve které porodnici rodí. Myslím, že maminy, které odflákly přípravu (a hlavně třeba neuměly rozdýchávat kontrakce) se pak zbytečně divily, že mají fialové a pomačkané dítě a samy jsou potrhané a mají zdravotní komplikace.