Přihodím téma na neděli - diskuze

Stěhuji se dodnes :D u našich mám pokojík, tak nějak jsem myslela, že bude pořád můj ale máma mi to sbalila do krabic, ať si to odvezu. Stěhovala jsem se dost postupně, nakonec sem i dost věcí měla dvakrát, protože jsem část týdne byla tam a část na přiváte na VS....

baťoh na zádech, jenom oblečení, nic víc:-) a odcházela jsem po svých, nikdo mě nevezl:-)

Tak já jsem bydlela na koleji takže jsem měla věci tam. Oficiálně jsem se stěhovala natrvalo až po svatbě. S manželem jsme spolu žili na koleji, pak v podnájmu a pak ve vlastním. Opravdu úplně poslední věci jsem si z mamky bytu odnesla až někdy kolem 26 let. A to proto že už jsem je mohla dát do vlastního bytu, v tom podnájmu moc možností nebylo. Ale zase žádný nábytek ani peřiny ani elektroniku, všechno to bylo našich, ač jsem třeba měla vlastní televizi tak všechno to kupovali rodiče, já za své peníze jsem si to neplatila tak by mi přišlo nefér to z pokojíčku odnést. Takže tak maximálně knížky a nějaké památky. Cca 2 krabice.A to už jsem měla auto takže odvézt to nebyl problém.

Stehovala jsem se az po studiich, coz bylo az nekdy v 26 letech, a kdyz se nad tim zamyslim, tak jsem si odstehovala milion kramu, ale jeste jich tam par desitek zustalo Poprve jsme byldeli s manzelem v takovem malem byte pujcenem od znamych a nechapala jsem, jak se jim tam vejdou veci... my jsme si vozili vzdycky jenom sezonni obleceni a ty nejnutnejsi osobni veci, hromady sportovnich potreb a knih zustavaly u rodicu. A nechapala jsem, jak ti lidi nacpou do 4 supliku vsechno pradlo? Ja maloco vyhodim, takze i kdyz nejdu s modou a nekupuju kdejaky modni vystrelek, mam toho asi spoustu. Ted mame velky barak a uz se musime zamyslet, abychom ho nezaplnili No jo, kazdej jsme nejak svihlej.

vozila jsem to v taškáchtolik toho nebylo

jejda, toho bylo. Jen knížek na několik krabic. A ted jich mám ještě víc. Stěhovala jsem se avií, 2/3 nábytku jsou moje. Stěhovala jsem se před třemi a půl rokem. Čím déle jsme ve svém, tím více nábytku si dokupuju dle sebe. Můj neprotestuje, stejně by mu nepomohlo. Aktuálně uvažuju, že sedačku v obýváku zrušíme úplně a definitivně...

Nejsem a nikdy jsem nebyla zběratel věcí a schovávač zbytečných památek.Takže u mého stěhování je nejhorší přestěhovat knížky,na těch si docela lpím.Jinak těch pár hadrů nacpu v klidu do kufru od osobáku.Daleko horší je stěhovat děti,mají spoustu hadrů a ještě víc hraček.

já se stěhovala v 17ti poprvé, ale většinu věcí jsem stejně měla u rodičů. Ono do Prahy bych to všechno tahat nechtěla. Všechny věci jsem si stěhovala až, když jsem se zabydlovala s Jardou a to jsem měla hafo krámů - od nábytku až po tužky :) Byla toho plná dodávka.

poprvé jem utekla z domova v 16 letech.. na rok... a to jsem neměla kromě hadrů nic.podruhé jsem zdrhla ve 20 a to už jsem si zpátky domů stěhovala asi 6 igelitek.potřetí jsem se vdala a k manželovi jsem si stěhovala zase jenom hadříky.po 14 letech jsem od manžela odcházela a kromě synových věcí jsem se se vším všudy vešla do kufru favorita.ted bych se složila do půlky kufru auta. nic nemám, nevlastním a nechci. jediné co pro mne má fakt cenu jsou dobré vztahy a ty se jak známo nikam nestěhují.

odcházela jsem v 21, měla jsem jen oblečení a hromadu knížek + pár drobností. Když jsem pak odcházela od EX tak jsem měla vesměs to samé, protože jsem odcházela hodně narychlo a radši mu tam většinu věcí nechala, jen abych od něj měla pokoj.

No moc jsem toho neměla, jen oblečení, peřiny, něco málo šminek a tak dvě bedny od banánů blbostí co beztak časem letěli do koše. Za to stěhování od exmanžela už bylo o něčem jiném tam už se táhlo i vybavení. Teď bych už potřebovala náklaďák, protože vybavení jsem kupovala komplet já.

Já jsem si vzala jen oblečení. A od babičky jsem dostala výbavu - talíře, hrnce, ručníky, povlečení. Máma na tyhle věci není, takže od ní jsem nedostala nic.