potrat - diskuze

Ahoj,Je mi to moc líto, je to strašný, sama sem to prožila v únoru, taky jsme už měli 3 měsíce za sebou. Vyrovnávala sem se s tím hrozně dlouho a těžko. Promluvit si s někým kdo je chápající sice uleví ale vyrovnat se s tím to chce prostě čas. Říkala sem si jak je to strašně nefér, Kolik ženských pije a kouří a donosí zdravé dítě, nebo když vidím ty 40ti letý maminy s bříškem tak v 7 měsíci...Prvně sem měla strašný výčitky a deprese a říkala sem si co sem udělala špatně, pak sem hrozně chtěla otěhotnět znovu, ale moje gynekoložka doporučila počkat půl roku. Pak sem se dostala do fáze že sem se začla smiřovat s tím že dítě mít možná nikdy nebudu. Pak sem dostala strach, že když znovu otěhotním, stane se to zas. nadoporučení doktorky jsem začla brát kyselinu listovou 3 měsíce před tím než se začneme znovu snažit. Těd jsme podle doktorů asi v 8tt, ale zese je všechno špatně, od začátku krvácím a špiním, dokonce sem měla první test negativní tak sem si myslela, že mám rozhozený cyklus, protože jsem slabě 3 dny krvácela. No nic méně miminko je vývojově o 3 týdny pozadu a ani nemáme srdeční akci. tak čekáme co bude. Já sem si říkala že tohle těhotenství budu brát střízlivě, kdyby se to náhodou stalo znovu, ale stejně se asi zase zhroutím. Ale budu to časem zase muset překonat, nic jinýho mi prostě nezbyde. Jseš mladá, ještě máš spoustu času pořídit si miminko, veřím že příště to určitě vyjde.

Je mi líto,co se Ti stalo.Vím o čem mluvíš,já přišla o miminko před měsícem ve 24 týdnu.První dny jsem myslela,že se zbořil celý svět,ale kvůli naší 6 leté dcerce jsem se snažila to překonat.Trvalo to ,po nocích jsem brečela,aby mě malá neviděla,teda nás oba ,manžel byl na tom stejně,ale nakonec jsme to tak nějak zvládli.Držím Vám oběma palce,aby to brzo přebolelo a aby jste se vytouženého miminka brzo dočkali.určitě se někomu svěř,rodičům,nebo kamarádkám,mě osobně to MOC POMOHLO.sice to není 100%,ale je nám líp.

Hrozně to bolí, ale přebolí to. I když se ta bolest mrcha občas vrátí přesto, že má člověk pocit, že už je za tím. Chce to čas a podporu, a tu máš v příteli, což je základ. Mě pomohlo o tom mluvit, abych to brala jako součást života a ne jako moje bolavé tajemství. Je to kruté, ale jeden potrat je bohužel docela běžný. Jsi mladá a vytouženého miminka se určitě dočkáš. Přeju hodně štěstí a sil.

Nikdy jsem to nazažila a doufám ani nazažiju, takže úplně nevím, co ti napsat. Je to moc smutné, ale určitě není všem dnům konec. Pokud jste se s přítelem těšili, promluvte si o tom, co bude dál. Jestli tedy dítko ano nebo ne.Podle toho se zařiď, najdi si nějakého koníčka, kterému se budeš ráda věnovat. Chtělo by to nějakou kamáradku, se kterou bysis o tom mohla popovídat. A co tvoje mamka? Nebo babička. Já sama bych šla asi za babičkou. Přeju ti, aby čas tuhle ránu brzo zahojil. A ty abys měla zase radost ze života.

To je mi líto. Je to smutné, ale to se prostě občas stává...příroda asi ví, proč to dělá. Neboj se, jsi mladá, určitě budeš mít ještě zdravé děti! Teď to che trošku času a hlavu vzhůru!!! A možná zapřemýšlej, jestli se nemůžeš někomu z okolí kromě přítele taky svěřit. Ono to otřepané - sdílená bolest, poloviční bolest - určitě funguje. Drž se! Všechno přebolí.